Debata: Kdo bude francouzským prezidentem?

Jakub GamrotReporty z akcí

Letošní prezidentské volby ve Francii se od těch předchozích lišily v mnoha směrech. Nejedná se totiž o klasický souboj pravice a levice už jen toho důvodu, že se do druhého kola neprobojoval žádný zástupce tradičních stran. Kdo jsou prezidentští kandidáti a jak výsledek voleb ovlivní EU? Nejenom o tom diskutovali odborníci včetně zástupkyně z řad IPM.

24.dubna hostil Evropský dům v Praze další z debat věnujících se zahraniční politice a volbám, tentokrát na téma těch francouzských. Pořádal ji Institut pro politiku a společnost,.

Za Institut politického marketingu se debaty zúčastnila Alžběta Králová, dále Petr Janyška (bývalý velvyslanec ve Francii) a Jiří Sládek (editor Lidových Novin). Petr Černý z Hospodářských novin se debaty bohužel nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, prázdné místo nahradil Jan Macháček (Lidové noviny).

Diskuze odstartovala krátkými úvodními slovy jednotlivých panelistů. Jako první se slova ujal Jan Sládek, který v krátkých medailoncích publiku přiblížil pět hlavních kandidátů, včetně jejich osobní a profesní historie a politických názorů. Následoval výčet specifik letošních voleb, které byly v lecčem bezprecedentní.

Nejenom, že do druhého kola nepostoupili socialisté ani republikáni, Marine LePenová z krajně pravicové Národní fronty postoupila do druhého kola  a dosluhující prezident Hollande se dokonce rozhodl díky extrémně nízké popularitě znovu nekandidovat.

Následně se Alžběta Králová z IPM na volby podívala z pohledu politického marketingu a obecně zhodnotila kampaně jednotlivých kandidátů. Dle jejích slov byla u letošních voleb patrná postupující amerikanizace, projevující se například v individualizaci jednotlivých kandidátů, využívání moderních technologií – např. Hologramu či boje kandidátů s fake news. Macronovu kampaň přirovnala ke start-upu. Využíval pokročilých sociografických analýz, upravoval svou kampaň podle zpětné vazby a vlastně tak stvořil perfektního kandidáta s na míru sestaveným programem, který má potenciál oslovit co největší počet voličů. Klíčové už totiž není sdělení, ale forma.

Zajímavé dle Králové bylo i využití moderních technologií v kampaních. Ať už mluvíme o holografickém vystoupení levicového kandidáta Mélenchona či pokročilá komunikace na sociálních sítí. Marine LePenová pak zodpovídala otázky občanů skrze videa, která díky přímému pohledu do kamery budila dojem, že politička promlouvá přímo k voličům. Stejně tak ostatní kandidáti komunikovali s voliči i skrze Snapchat.

Nová doba však přinesla i nové hrozby, proto kandidátům nezbývalo nic jiného, než snažit se bojovat s tzv. fake news. Každý z nich tak činil pomocí různých platforem. Francois Fillon například rozesílal svým voličům newslettery, pomocí kterých usměrňoval zájem veřejnosti k tématům, která mu vyhovovala.

Bývalý velvyslanec ve Francii Petr Janyška díky svému povolání a zkušenostem do diskuze přinesl pohled z francouzské strany, jelikož prý často podléháme dojmu, že je země galského kohouta v rozkladu, zatímco podle něj je situace opačná. Vyzdvihl bohatou historii a ekonomickou sílu země a odhodlal se i k několika predikcím ohledně budoucnosti francouzské politické scény.

Vyjádřil přesvědčení, že Emmanuel Macron se dozajista nakonec francouzským prezidentem stane. Jen zvláštní souhra nepravděpodobných událostí jako teroristický čin velkého rozsahu či extrémně nízká volební účast by mohla váhy vychýlit na stranu LePenové. Mimo to očekává postupný zánik francouzských socialistů, jejich pochodeň prý převezme charizmatický Mélenchon.

Pochybuje též o reálné podpoře politiky LePenové, jelikož z velké části (údajně až 60%) se jedná o protestní hlasy, které jsou spíše vyjádřením frustrace a voliči si LePenovou na nejvyšším postu ve skutečnosti nepřejí. Závěr prvního bloku diskuze patřil Janu Macháčkovi, jenž se dlouhodobě věnuje anglosaskému prostředí, a tudíž se na volby podíval skrze americká a britská média. Ta dle jeho mínění čekala po Brexitu a Trumpově vítězství další šokující překvapení, které nenastalo. Výsledek prvního kola francouzských voleb totiž přesně odpovídal předvolebním výzkumům, což je dle Macháčka kombinací několika faktorů.

Francie je totiž na tom mnohem lépe, než se obecně míní a oplývá odborníky z řad politologů, matematiků, sociologů a IT odborníků, kteří byli schopni nastavit takové metody, že vystihli skutečné volební intence obyvatelstva. Nakonec vyjádřil svoje očekávání, že volby konající se tento rok v Německu dopadnou podobně jako ty francouzské, tedy bez žádného nepříjemného překvapení.

Druhá polovina debaty se nesla v duchu otázek z publika. Tuto možnost využil nejeden z přítomných a témata dotazů sahala od vlivu Ruské federace na volby v jiných zemích až po překvapivou podporu Mélenchona mezi mladými Francouzi.

Celou besedu uzavřela otázka “Co by se muselo stát, aby se LePenová nakonec, i přes pro ni nepříznivé výzkumy, stala francouzskou prezidentkou?” Všichni účastníci se shodli, že je to krajně nepravděpodobný scénář, ne však nereálný. Dle Janyšky je tu ještě možnost vypuknutí nějakého dosud nezveřejněného Macronova skandálu monumentálních rozměrů ve stylu “aféry Strauss-Kahn”, který by mu mohl zlomit vaz.

Autor: Radim Svačina