Druhá prezidentská debata odpověděla na otázku, jak hluboko může klesnout úroveň politické diskuze. Po náročném víkendu, během kterého se probírala nejnovější Trumpova, se dalo očekávat, že půjde do tuhého.
[fb_button]
Druhá a předposlední debata kandidátů na prezidenta USA, o kterém se rozhodne již 8. listopadu, se uskutečnila v St. Louis, na Washingtonské univerzitě včera večer, tedy 9. října. Verbální souboj byl velmi vyostřený, obviňování padalo z rukávů obou kandidátů a kritikou na svého oponenta rozhodně nešetřili.
Diskutovalo se o mnoha kontroverzích, které jsou nedílnou součástí celé kampaně. Ztracené emaily bývalé ministryně zahraničí, dosud nezveřejněné daňové přiznání republikánského kandidáta, kontroverzní výroky ohledně menšin, žen nebo poloviny voličů svého soka.
Souboj se ale tentokrát dle očekávání přesunul do velmi osobní roviny – své si vyslechl i přítomný manžel demokratické kandidátky Bill Clinton. Donald Trump připomínal hladového lva v kleci, zatímco Hillary Clinton opět zaujala svoji typickou pozici slibující zkušené političky dychtící po vytouženém prezidentském úřadu.
Debata odpověděla na otázku, jak hluboko může klesnout úroveň politické diskuze. Po náročném víkendu, během kterého se probírala nejnovější Trumpova aféra týkající se jeho přístupu k ženám, se dalo očekávat, že půjde do tuhého.
Jak debata probíhala?
Debata trvala 90 minut, formát byl tentokrát jiný: polovinu otázek pokládalo přímo publikum, vybrané převážně z nezúčastněných zástupců organizace Gallup. Otázky od Gallupu znali pouze moderátoři a jejich týmy, ale až od nedělního rána. Druhou polovinu pokládali sami moderátoři a ti také zapojovali otázky reflektující sociální média a online prostředí.
Kandidáti měli na jejich zodpovězení vždy po 2 minutách. Mohli také reagovat na své protikandidáty, což téměř pokaždé využili a náležitě se do sebe pustili. Než kandidáti přišli na pódium, uplynula více než půlhodina vysílání, což by asi v českém prostředí neprošlo. Moderátory byli zkušení novináři Martha Raddatz z ABC News a Anderson Cooper ze CNN.
Hillary vítězem vizuální války
Odprostěme se ale od samotné debaty a podívejme se, jak si kandidáti stáli ve vizuální válce, kterou vedou při každém ostrém střetu mezi sebou. Zde je nutno připomenout, že samotný obsah, tedy to, co kandidáti říkají, tvoří pouze 7 %, zbytek tvoří nonverbální komunikace – tedy samotná gesta a to, jak přitom vypadají, ale i emoce, intonace, barva hlasu, mimika atd. Pro výsledný efekt není tak důležitý samotný obsah, ale forma, tedy to, jak je dané sdělení zabaleno.
Po úvodních slovech a poděkováních přišel Bill Clinton a Melanie Trump, kterou doprovázela Ivanka Trump a dva Trumpovi synové. Všichni byli i tentokrát perfektně vystylovaní. Melanie měla sytě zářící růžové šaty, Ivanka zelené a obě byly dokonale nalíčené. Synové doplňovali saka šitá na míru světle modrou a červenou kravatou. Hillary měla v publiku také dceru a manžela. Zde si mohli dát stylisti více záležet. Bill Clinton vypadal přešle a unaveně.
Nakonec přišel Republikán Donald Trump a demokratická kandidátka Hillary Clinton. První vizuální souboj na sebe nenechal čekat: kandidáti si nepodali ruce. Vypadalo to, že to byl nápad Hillary Clinton, která se hned po úvodním zamávání k publiku otočila na podpatku a spěchala ke své židli, Trumpa to na sekundu zmátlo. Velmi chladné bylo i loučení. K podání ruky tentokrát došlo, Trump navíc nezapomněl zdůraznit svůj pocit dominance a poklepat Hillary po zádech. Pak už rovnou zamířil ke svojí rodině a netvářil se moc přátelsky.
Trump stál chvíli za židlí, poté se také usadil. Po celou debatu se Hillary neustále usmívala, hlavu měla hrdě vztyčenou a nepodléhala Trumpovým urážkám. Trump byl opět příliš oranžový, nebylo mu moc vidět obočí, a jak se říká, obočí je rám celého obličeje. Téměř po celou dobu měl zamračený výraz a vypadal negativně a naštvaně, což také byl.
Hillary Clinton využila výborně celý prostor sálu, kdy neudělala školáckou chybu, jako George Bush v roce 1992 při klíčové debatě s Billem Clintonem. Ten se nejdříve podíval na hodinky, jako by naznačoval, že ho vůbec nezajímá, na co se lidé z publika ptají.
Klíčová debata, G. Bush zůstává v dostatečné vzdálenosti od publika
Clinton chyby svého kandidáta využil, šel blíže k publiku, choval se familiárně, dodal svému sdělení dobrý příběh. Mluvil tak, že to na posluchače působilo, že je jeden z nich, protože i on prožil něco podobného. Clinton tehdy šel k divákovi a ukázal tak „jsem jeden z vás a zajímá mě, co říkáte na rozdíl od mého soka“.
Bill Clinton využívá celého prostoru a dostává se až k dotazované.
Hillary také dokonale využila prostoru, šla až k publiku a začala otázkou, jestli je tazatelka učitelka. Vyvolala tedy zájem. Je vidět, že Hillary jde ve šlépějích svého manžela a má za sebou roky praxe, které jí pomáhají vyhrávat bitvy s Trumpem. Když odpovídal a reagoval Trump, zůstával na místě, v bezpečné vzdálenosti své židle a pultíku.
Hillary jde až k publiku a ve využití prostoru vyhrává nad Trumpem
Strnulý Trump
Trump také na rozdíl od Hillary moc nepoužíval gesta, Hillary využívala ruce, občas je dala na srdce, což působilo přátelským dojmem. Trump když stál, točil se kolem vlastní osy, což zase nepůsobilo příliš sebevdědomě. Trump tentokrát vyrušoval jinak než v minulé debatě. Minule jenom nepromýšlěně skákal Hillary do řeči, za což byl později velmi tvrdě kritizován. Tentokrát se pasoval do role komentátora a často i moderátora, když se své sokyni snažil pokládat otázky.
Průběh debaty významně ovlivnili moderátoři, kteří tentokrát odvedli dobrou práci. Snažili se usměrňovat Trumpovy výpady, ale také opakující se politické tlachání jeho oponentky. Oba byli pod obrovským tlakem, čemuž příliš nepomohlo Trumpovo prohlášení, že jsou proti němu v debatě tři. Tímto vyjádřením se evidentně snažil získat převahu a zatlačit moderátory do kouta. To se mu ale nepodařilo, zkušení moderátoři Anderson Cooper a Martha Raddatz se nenechali rozhodit.
Komu se těžce dýchalo?
Pokud se zaměříme na dýchání kandidátů u projevu – zní to banálně, ale když kandidáti mluví a špatně u svého projevu dýchají, je to pro naše podvědomí jeden z velmi rušivých a negativně působících elementů. Trump neumí tak dokonale pracovat s pauzami a dýcháním jako Hillary. Špatně se nadechuje a je to slyšet do mikrofonu. Výsledný dojem je pak takový, jako by měl mírně roztřesený hlas a nepůsobil dokonale sebejistě – na rozdíl od jeho oponentky.
Jak to bylo s obsahem?
Oba kandidáti zapracovali svou hlavní message kampaně hned do první odpovědi, tedy „Make America Great Again“ v případě Trumpa a „Stronger Together“ v případě Hillary Clinton.
V projevu využívají kandidáti mnoha dalších prvků, například takzvané „trojičky“, tedy opakování určitého sdělení třikrát za sebou. Docílí tím zesílení své message a také upoutání divákovy pozornosti. Dochází k opakování slov na začátku každé věty, vše do sebe precizně zapadá a celé sdělení je zarámováno od začátku až do konce. Trojičky používá jak Trump, tak Hillary Clinton – např.: „America will be safe again, great again, big again“. Nebo v případě Hillary – “We will be strong together, we will work together”. Kandidáti používají často také enumerace, tedy vyjmenuj, koho konkrétně se např. daný problém dotkne – hasičů, policistů, matek s dětmi atd.
Vizualizace je základ
Pokud jsou v něčem americké projevy dokonalé, je to využití vizualizace, tedy jevu, kdy kandidáti popíší danou situaci natolik, že si ji dokážeme naprosto živě představit, tedy vizualizovat. Současný prezident Barack Obama je v tom dokonalým mistrem. Obama ví, kdy má mluvit pomaleji, kdy má zvýšit hlas či kdy působit dramaticky. Perfektně také využívá pauzy, které trvají i několik dlouhých sekund, Jeho projevy jsou speechwritery vždy protkané spoustou příběhů a divák tak jen sedí u televizoru a hlavou se mu honí obrazy, které Obama vykresluje slovo po slově.
V neposlední řadě hrají s asociacemi, příklady a kontrastem. Neméně důležitou součástí je gradace nejen ve sdělení, ale i v intonaci. Kandidát má napůl vyhráno, pokud se mu podaří vtáhnout publikum do děje, drží dobré tempo hlasu a dobře frázuje.
Každý dobrý proslov obsahuje emotivní příběh, má logickou strukturu a dynamický projev. Musí zacílit na publikum a snažit se zahrnout ve svém projevu všechny cílové skupiny, ukázat na problém, hrát s kartou strachu a na závěr nabídnout řešení. Tím řešením je samozřejmě zvolení kandidáta. Přesně toto se během debaty dělo.
Vulgární tweet a pochvala na závěr
Kromě boje v živém přenosu se samozřejmě komentovalo i na sociálních sítích. Ne vždy však úplně šťastně. Jeden z poradců Hillary Clinton během debaty sdílel velice nevybíravý tweet, jako reakci na slova Donalda Trumpa o zabitém kapitánu Khanovi. Za svůj tweet se později omluvil.
Na Twitteru byl aktivní i Trumpův spolukandidát Mike Pence, který svého parťáka chválil za skvělý výkon a vyhranou debatu. Pence nešetřil slovy chvály, přestože Trump otevřeně přiznal, že se s ním neshodne na řešení situace v Sýrii. Názorový rozpor s vlastním spolukandidátem není zrovna tématem, které by se během debat běžně sdělovalo věřejnosti.
Zajímavou tečkou byl poslední dotaz z publika, který po kandidátech chtěl, aby o svém protivníkovi řekli něco pozitivního. Hillary si dle svých slov váží talentovaných dětí Donalda Trumpa. Trump naopak ocenil její bojovnou povahu a to, že se nikdy nevzdává. Debata, která je označovaná za jednu z nejtvrdších a nejodpornějších v historii, byla tedy alespoň zakončena v pozitivním duchu.
[fb_button]
Spoluautor: Marek Chytráček
Politická konzultantka se zkušenostmi ze zahraničních univerzit i amerických kampaní. Zaměřuje se na PR a práci s dobrovolníky.