Francie váhá, zda se uzavřít do vlastenecké ulity

Veronika HrubáKomentáře

Za pár dní čeká Francii první kolo prezidentských voleb, ze kterého vzejdou dva kandidáti, již se 7. května utkají o post prezidenta. Průzkumy prozatím vede pravicová extremistka Marine Le Penová a mladý centrista Emmanuel Macron. Tato dvojice dělá z letošních voleb jakousi protestní volbu, neboť ani jeden z těchto kandidátů nepochází z tradičních stran pravice a levice. A proč by někteří Francouzi nejraději viděli v Elyzejském paláci Obamu?

[fb_button]

Nepopularita a neochota stávajícího prezidenta Françoise Hollanda obhajovat svůj mandát a neúspěch premiéra levicové vlády Manuela Vallse v primárkách levice byly jasným znamením, že v letošních prezidentských volbách má trumfy v rukávu pravice. Umírněná pravice vůbec poprvé v historii uspořádala po vzoru USA otevřené primárky.

Hlavní motivací bylo, aby proti očekávané favoritce, protiimigrantské Marine Le Penové, postavila jen jednoho pravicového kandidáta, který by disponoval podporou celé strany. Vítězem těchto primárek se stal François Fillon, jenž v nich porazil někdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho a starostu Bordeaux Alaina Juppého.

François Fillon se jevil jako ideální kandidát. Ekonomicky oslabené Francii, na jejímž území je kvůli teroristickým útokům vyhlášen od listopadu 2015 výjimečný stav, sliboval rázné hospodářské reformy, regulaci imigrace do země a boj proti islámskému radikalismu. V těchto bodech je jeho program blízký programu Le Penové a mohl by tak získat část jejích voličů, již si přejí v zemi větší bezpečnost a kulturní homogenitu, ale zároveň nejsou připraveni vzdát se evropské integrace, kterou Fillon podporuje.

Naděje tohoto Republikána a image neposkvrněného politika však zásadně zdiskreditovalo hned několik obvinění ze zpronevěry veřejných peněz, především tzv. Penolopegate. V této věci čelí Fillon vyšetřování týkající se údajných neoprávněných příjmů manželky Penelope a jeho dvou dětí jako parlamentních asistentů. Tyto kauzy způsobily značný odliv jeho podporovatelů a v průzkumech ho předběhl neokoukaný zběhlík socialistů Emmanuel Macron.

Meeting d'Emmanuel Macron, à Dijon, le 23 mars © 2017 Bertrand Chambarlhac-22.jpg

Mládí Vpřed!

Podle průzkumu Harris Interactive pro France Télévisions zveřejného 23. března by Emmanuel Macron v prvním kole zvítězil se ziskem 26 % hlasů a Le Penová by skončila druhá s 25 % hlasů. Tento průzkum byl proveden po první velké kandidátské debatě, ve které si údajně mladý centrista vedl nejlépe. Je to vůbec poprvé co se Macron dostal do pomyslného vedení. Jeho náskok se však dále nezvětšuje, oba dva kandidáti se stále pohybují kolem 25 %. François Fillon se drží na třetím místě s 18 %.

41 % dotazovaných však také tvrdí, že jejich názor ještě není definitivní a mohou ho změnit. Nejpřesvědčenější jsou voliči Le Penové. 78 % voličů, kteří se pro ni vyjádřili v průzkumu, rovněž potvrdilo, že je jejich volba definitivní. U Macrona to však potvrdilo pouze 52 %, tudíž téměř polovina jeho příznivců se může nakonec rozhodnout pro jiného kandidáta a zamíchat tak kartami.

Co se týče druhého kola prezidentské volby, průzkumy zatím stále opakují, že bude Le Penová poražena, ať už bude čelit Macronovi či Fillonovi. Předpokládá se totiž, že ve druhém kole bude většina hlasů negativních, tedy proti Marine Le Penové, jíž program zpřetrhání vztahů s Evropskou unií a navázání bližší spolupráce s Ruskem, by měl být stále pro většinu Francouzů nepřijatelný.

Souboj rozporů

Pokud by opravdu došlo no volbu mezi Le Penovou a Macronem, jednalo by se o unikátní volbu v tom smyslu, že by z ní byly vyloučeny, poprvé po desetiletích, tradiční strany levice a pravice. Jedna z mála věcí, která tyto dva kandidáty s diametrálně odlišnými názory spojuje, je jejich postoj k tradičnímu pravo-levému štěpení francouzského ideologického spektra. Oba totiž tvrdí, že je překonané.

Národní fronta Marine Le Penové je v rámci francouzského stranického systému nejčastěji označována za krajně pravicovou stranu. Sama šéfka této strany však prohlašuje, že dnešní politické situaci mnohem více než dělení na pravici a levici odpovídá dělení na vlastence a globalisty. Toto stanovisko mimo jiné přenesla i do jejího volebního loga, které tvoří modrá růže. Růže totiž evokuje levici, neboť se jedná o symbol Socialistické strany, zatímco modrá barva evokuje pravici. Prohlásila, že přesně tento rozpor v jejím logu vystihuje její názor na nedůležitost tohoto rozdělení.  Rovněž Macron, jenž byl v minulosti členem Socialistické strany, sebe ani své politické hnutí En Marche ! (Vpřed!) na pravo-levé škále nijak nevymezuje. Prohlašuje se za antisystémového hráče, který chce dělat politiku zkrátka jinak.

Jérôme Fourquet, odborník na průzkumy pracující aktuálně pro agenturu Ifop, ve svém článku pro internetový magazín Slate uvádí, že se čím dál tím důležitější proměnnou ve francouzské společnosti stává „diplom“ (dosažené vzdělání). Globalizace podle něj v tomto smyslu rozdělila francouzskou společnost na vítěze a poražené. Fourquet tak v populistce Marine Le Penové vidí vůdčí hlas méně vzdělaných a v Emmanuelu Macronovi, jenž má vzdělání a kariéru francouzských elit, hlas těch vzdělanějších. Oba tito kandidáti se zasazují o to, aby bylo tradiční štěpení pravice vs. levice nahrazeno dělením globalisté vs. protekcionisté, popřípadě pokrokáři vs. tradicionalisté. V případě takového dělení by byla Le Penová na straně protekcionistů a tradicionalistů, zatímco Macron na straně globalistů a pokrokářů.

Obama 2017 – „Oui on peut“

Skupinka Pařížanů rozpoutala na začátku tohoto roku v hlavním městě kampaň, která žádá, aby bývalý americký prezident Barack Obama kandidoval v letošních volbách na francouzského prezidenta. Po Paříži se objevily plakáty s jeho usměvavou tváří a sloganem Yes we can (ve francouzštině Oui on peut, v češtině Ano, můžeme), který Obama používal v rámci své kampaně na amerického prezidenta v roce 2008. Skupina rovněž vytvořila webové stránky Obama2017.fr, na kterých zveřejnila petici, jež má Obamu přesvědčit ke kandidatuře. I když celá záležitost vznikla jako vtip, petice posbírala téměř 50 000 podpisů.

V rozhovoru pro The New York Times organizátoři této akce, kteří nosí masky s Obamovou podobiznou a přejí si zůstat v anonymitě, prohlásili, že ačkoliv akce vznikla jako vtip, jejich nápad má kořeny v nespokojenosti s aktuálními kandidáty a politickou situací celkově. „Máme zlost, že musíme stále volit proti kandidátovi, místo abychom mohli volit pro prezidenta, ve kterého opravdu věříme,“ prohlásil jeden z organizátorů a naráží tak na pravicovou extremistku Le Penovou. A proč zrovna Obama? Nejde ani tak přímo o jeho osobu či politiku, ostatně americký občan se nemůže stát francouzským prezidentem. Jde o symbol, který Obama jakožto první afroamerický prezident USA představuje – naději. „Říkáme Oui on peut, což vzniklo z Yes we can. Pro nás je to návrat moci do rukou obyčejných lidí na úkor politické reprezentace, která je tak trochu žalostná,“ říká druhá organizátorka kampaně.

Na francouzského prezidenta oficiálně kandiduje 11 politických osobností. Vedle vůdkyně nacionalistů Le Penové, konzervativce Fillona a zástupce levého středu Macrona, patří mezi pětici nejsilnějších ještě socialista Benoît Hamon a zástupce radikálnější levice Jean-Luc Mélenchon. Dva posledně zmiňovaní se pohybují okolo 13 % co do zisku hlasů v prvním kole, zbytek kandidátů má méně než 3,5 %. Ve spektru kandidátů tak můžeme pozorovat roztříštěnou levici, jíž kandidáti si navzájem mohou ubírat hlasy, kauzami zatíženého černého koně pravice a extremistku Le Penovou. Ta má velké šance na postup do druhého kola a mnozí budou muset volit proti ní, ať už dají hlas komukoliv, aby se nestala prezidentkou. Francouzský Obama se nekoná… snad za pět let.

[fb_button]