Walter Lippmann byl americký novinář, politický komentátor a dvojnásobný držitel Pulitzerovy ceny. Na poli sociálních věd proslul svými pracemi o masové kultuře, veřejném mínění, roli médií a utváření stereotypů.
Veřejné mínění
Ve své nejslavnější knize Public Opinion z roku 1922 představil tezi, že běžní občané již nemůžou být schopni rozhodovat o veřejných záležitostech racionálně, protože mediální forma sdělení, která začala dominovat, má tendenci informace přetvářet do stereotypních obrazů, spíše než je detailně rozebírat.1
Obtíž racionální volby tedy neviděl v případné iracionalitě jedince, ale v komunikačním systému médií, který zhušťuje informace do jednoduchých sloganů vytvářejících stereotypní reakce.2
Jako první tak využil koncept stereotypů ve studiu veřejného mínění, a také jako jeden z prvních hledal příčiny chování mas v působení médií.2 Studium stereotypů ho přivedlo ke skepsi o racionalitě veřejného mínění, které bylo pokřiveno propagandou. Rozmach sumy informací dle Lippmanna vedl k nemožnosti se v nich orientovat, lidé proto stále více spoléhají na interpretace autorit.3
Konsensus Almonda a Lippmanna
V otázce veřejného mínění převládal v 50. a 60. letech 20. století tzv. konsensus Almonda a Lippmanna, který je založen na třech předpokladech:4
Veřejné mínění je těkavé (volatilní) a závisí na nevyzpytatelných přesunech v reakci na aktuální vývoj.
Veřejné mínění je nekoherentní, chybí organizovaná nebo konzistentní struktura.
Veřejné mínění je irelevantní při procesu tvorby politik. Političtí lídři ho ignorují.
Kritika klasické teorie demokracie
Své předchozí závěry rozpracoval v polemice The Phantom Public z roku 1925, kde soudil, že role veřejnosti na utváření politiky je druhotná. Byl skeptický k roli masy a její schopnosti prosadit své zájmy. Ve své polemice dospěl až k zpochybnění klasické teorie demokracie. Jeho kritika však nebyla elitářská, naopak se snažil zaměřit na morálku, jejíž relativita měla vysvětlit volební chování mas.2
Otázka morálky ho zaměstnala na několik dalších let; výsledkem byla kniha A Preface to Morals z roku 1929. Morální imperativ zakládal na racionalitě a nezaujatosti lidí. Současně však připouštěl, že by se musela společnost převychovat, aby začala plnit jeho imperativ a dala přednost vzdálenějšímu dobru před okamžitým požitkem.2
[divider scroll_text=“zdroje“]
(1) BRITANNICA. Walter Lippmann. www.britannica.com [online] [cit. 2015-03-11] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/342965/Walter-Lippmann
(2) EULAU, Heinz. Walter Lippmann. International Encyclopedia of the Social Sciences. 1968. [online] [cit.2015-03-11] http://www.encyclopedia.com/topic/Walter_Lippmann.aspx
(3) ŠIMŮNEK, Michal. Walter Lippmann: Veřejné mínění. Revue pro média. Č. 3. 2002. [online] [cit. 2015-03-11] http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Revue03/recenze_lippmann.htm
(4) ROSKIN, M. G. Political Science – Political Culture. www.britannica.com [online] [cit. 2015-02-27] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/467721/political-science/247911/Political-culture#ref848596