Monopartismus

Karel Komínek

Monopartismus neboli systém jedné strany označuje systémy, ve kterých může existovat pouze jedna politická strana, ostatní strany jsou zakázány. Jedná se o nesoutěživý stranický systém.1

Giovanni Sartori rozlišuje tři typy jediných stran, a to 1) totalitní (ideologickou), 2) autoritářskou a 3) pragmatickou.1 U systému totalitní strany je společnost ideologií prostoupena, veškeré aktivity jsou zpolitizovány. Strana má nad vším dohled. U systému s autoritářskou stranou je ideologické působení slabé, či zcela chybí. Poslední třetí pragmatická strana ideologii vůbec nepoužívá.2

Podle Maurice Duvergera jsou monopartijní systémy typické pro nedemokratické režimy. Duverger se systémy jedné strany v nedemokratických režimech detailněji zabývá a porovnává jejich charakter (pozn. v roce 1953). Dle něj např. v Turecku a v Portugalsku neexistovala žádná doktrína, která by určovala výhradní postavení jedné strany, na druhou stranu v Rusku byla zakotvena vedoucí úloha komunistické strany ústavou v roce 1936.3

Opakem monopartismu je multipartismus.

[divider scroll_text=“zdroje“]

(1) NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Vyd. 1. Praha: SLON, 1997, s. 68.

(2) KOPEČEK, Lubomír. Politické strany a stranické systémy ve srovnávací a teoretické perspektivě. In   STRMISKA, Maxmilián et al. Politické strany moderní Evropy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 50.

(3) DUVERGER, Maurice. Political Parties. Vyd. 2. New York: John Wiley and Sons, 1967, s. 255-257.

 

Jak citovat příspěvek?

Institut politického marketingu. 2015. Slovník politického marketingu: Monopartismus. Dostupné na https://politickymarketing.com/glossary/monopartismus