Pop politics je jeden z mnoha názvů pro výsledky procesu pronikání politiky do populární kultury.
Politika a zábava jsou propojené již od počátku. Známým příkladem je latinské úsloví “chléb a hry”. Ve 20. století se zábava využívala často jako forma propagandy, zejména během druhé světové války (Pepek námořník, kačer Donald ). V Rusku vznikl dokonce celý žánr kreslených propagandistických filmů.
V současné době dochází k hledání nových kanálů, jak šířit politickou message, protože klasickým kanálům již nikdo nevěnuje pozornost. V souvislosti s vyprazdňováním reálného politického obsahu a zdůrazňování image dochází k pronikání politiky i tam, kde by to bylo dříve nemyslitelné.
Typickými příklady míšení politiky a populární kultury je účast vrcholných politiků v talkshow, medializace narození dítěte politika, účast politiků na sportovních utkání, nebo kulturních událostech.
Populární kultura je nově nástrojem politické komunikace. Politika se také často stala předmětem nebo dějem populárně kulturních děl (filmy, seriály, výstavy, fotky, písně).
Obecně rozlišujeme dva druhy vztahu politiky a populární kultury:
[list type=“arrow“]
Politika využívá populární kulturu – celebrity lobují ve prospěch konkrétních politik (policy), endorsement, přerod politiků na celebrity a celebrit na politiky apod.
Politika jako předmět komunikace – reprezentování politického obsahu v populární kultuře. Filmy, seriály, knihy o politice – často dochází k odhalování politických sdělení, umisťování publika na jednu stranu politického sporu nebo dramatizaci politické etiky.