Giovanni Sartori (narozen v roce 1924) je italský politolog a filozof. Během svého života působil na několika univerzitách, např. na Universitě ve Florencii, na Stanfordově univerzitě, na Kolumbijské univerzitě, na Harvardu či Yale v USA.1
Sartori se zabývá hned několika oblastmi, a to politickou teorií, metodologií sociálních věd a komparativní politologií. Nejvíce je spojován s teorií stranického systému, vlivu stranických a volebních systémů a typologií stran.1
Mezi jeho nejznámější díla můžeme zařadit např. Teória demokracie (pozn. česky nevyšla), Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu, Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků nebo Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci: esej o multietnické společnosti.1
Sartoriho pravidla – vliv stranických a volebních systémů
Sartori navazuje na Duvergerovy zákony a snaží se je více upřesnit. Konkrétně stanovuje čtyři pravidla.
První pravidlo říká, že pokud máme strukturovaný stranický systém a rovnoměrné rozložení hlasů, tak většinový jednokolový volební systém vede k bipartismu. Anebo je obzvláště silný strukturovaný stranický systém postačující podmínkou bipartismu.2
Druhé Sartoriho pravidlo říká, že pokud máme strukturovaný stranický systém, ale už ne rovnoměrné rozložení hlasů, tak většinový jednokolový volební systém vede k multipartismu. V systému se tedy objeví více stran než dvě, které díky voličské podpoře získají v daném volebním obvodě většinu.2
Podle třetího pravidla máme-li strukturovaný stranický systém, tak poměrný volební systém vede ke koncentrovanému multipartismu.2
V posledním čtvrtém pravidle se počítá s nestrukturovaným stranickým systém, přičemž poměrný volební systém vede tedy k roztříštěnému multipartismu. Ve zkratce se Sartori zaměřuje na stranickou strukturovanost a na koncentraci voličské podpory (nebo také voličského rozptylu) napříč volebními obvody, která umožňuje získání většiny (ve většinovém volebním systému) nebo překročení kvót (v poměrném volebním systému).2
Sartoriho typologie systému stran
Sartori se zaměřoval na relevantnost politických stran. Podle něj pro zjištění počtu stran v systému je důležité vyřadit z něj ty strany, které nemají na jeho fungování žádný vliv.
Je tedy nutné určit, jaké strany jsou významné, tedy relevantní a které nikoli. Sartori uvádí dvě kritéria relevance. Jedním z nich je koaliční nebo vyděračský potenciál. Pokud strana nemá ani jedno z toho, je tedy irelevantní.2
Sartori rozlišuje:
1. systém jedné strany (monopartismus)
2. systém hegemonní strany
3. systém predominantní strany
4. systém dvou stran (bipartismus)
5. systém omezeného pluralismu
6. systém extrémního pluralismu
7. systém atomizovaného pluralismu3
[divider scroll_text=“zdroje“]
(1) NOVÁK, Miroslav. Doslov. In SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: SLON, 2001, s. 210-213.
(2) SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Vyd. 1. Praha: SLON, 2001, s. 41-45.
(3) NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Vyd. 1. Praha: SLON, 1997, s. 62—85.