Joseph Alois Schumpeter (8. 2. 1883 – 8. 1. 1950) byl rakouský ekonom a politický myslitel. Slávu získal především díky odborně-popularizačním publikacím, ve kterých se věnoval především ekonomii a současnosti 30. a 40. let. Díky jeho poslednímu a nejznámějšímu dílu, Kapitalismus, Socialismus a Demokracie, ho můžeme řadit i mezi teoretiky demokracie.
Narodil se v Třešti na Moravě roku 1883. Byl aristokratem, konzervativcem, pedagogem na Harvardské univerzitě, a ministrem financí Rakouské republiky. Jeho společenské postavení se promítlo i do jeho teorie demokracie, která je často hodnocena jako elitářská. Spojuje v ní principy fungování trhu, řízeného neracionální poptávkou spotřebitelů, působení politických stran a roli lidu.
S cílem záchrany své představy o demokracii jako metodě se Schumpeter snažil vysvětlit, v čem jsou skryté nedostatky socialismu. Schumpeterova teorie vzbudila kritiku především kvůli jeho tvrzení, že volič nedisponuje racionální schopností se rozhodovat, či že nic takového jako společné dobro neexistuje.1
Pro empiricky založenou odnož politické vědy je relevantní Schumpeterovo pojetí demokracie jako metody, nikoli jako ideálu existujícího sám pro sebe. Přelomové je také Schumpeterovo chápání role politických stran, které podle něj působí na základě dohody jako skupina, která chce obstát v konkurenčním boji s cílem získat moc.
[divider scroll_text=“nahoru“]
(1) NOVÁK, Miroslav. Popper versus Schumpeter: srovnání dvou neklasických teorií demokracie. Sociologický časopis. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003, roč. 39, č. 1, 11 – 36.