Většinové volební systémy je souhrnné označení pro volební pravidla, které vytváří silnou disproporci mezi výherci a dalšími v pořadí. V takových volebních systémech jsou všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jedné kandidátce.

Dělení většinových systémů:

1. Jednokolové
   1. Nominální – platí, že nevyžadují absolutní většinu hlasů, pouze relativní většinu. Liší se počtem hlasů, charakterem kandidátů a velikostí obvodů.
      1. Systém prvního v cíli (FPTP, FPP – First-past-the-post)
      2. Simultánní hlasování (PBV – Party block vote)
   2. Ordinální – voliči určují pořadí kandidátů.
      1. Alternativní hlasování (AV – Alternativ vote)
      2. Doplňkové hlasování (SV – Suplementary vote)
2. Vícekolové
   1. Uzavřený dvoukolový systém
   2. Otevřený dvoukolový systém

Paradox většinových systémů

Představme si fiktivní pětičlenný zastupitelský sbor, který se volí v pěti jednomandátových obvodech. Rozděluje se 25 000 hlasů, v každém obvodu 5 000. Volby dopadnou následovně:

I když strana A ve čtyřech obvodech zvítězila relativně těsným výsledkem, získala 4 mandáty. V jednom obvodě utrpěla drtivou porážku. Celkově tedy strana A získala 11 400 hlasů a strana B 13 600 hlasů.

Zastupitelský sbor je ale složen ze 4 zástupců strany A a jednoho zástupce strany B. Kdyby se volby konaly podle poměrného systému, získala by strana B tři a strana A dva mandáty.

Geografický aspekt voleb je ve většinových systémech tak silný, že může obrátit výsledky. To se dokonce i dvakrát přihodilo ve Velké Británii v roce 1951 a 1974. Úmyslné úpravě podoby volebních obvodů se říká gerrymandering.