Karel Janeček představil první fungující projekty Demokracie 2.1. Jeho revoluční volební systém v současnosti využívají například v New Yorku. Předpokladem je kombinace plusových a mínusových hlasů. Podle experimentu by volby do PS vyhrálo hnutí ANO, Andrej Babiš ani Miroslav Kalousek by však mandát nezískali.
[fb_button]
Když před lety přišel matematik, vizionář a zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček s revolučním modelem volebního systému zahrnujícího tzv. „zlojedy“, jednalo se spíše o hudbu budoucnosti. Po několika letech však jeho projekt dostává skutečné obrysy. V dubnu 2015 totiž Karel Janeček informoval o prvních fungujících projektech. Model je využíván napříč kontinenty nejen ve sféře byznysu, ale také v rámci komunikace měst s občany.
Říčany, Nymburk i New York
Na základě modelu D21 (Demokracie 2.1 – název je odvozený od značení vývojových verzi počítačových programů) budou například moci obyvatelé některých částí New Yorku rozhodovat o tom, jakým způsobem budou investovány veřejné finance.
Není však zapotřebí hledat příklad využívání revolučního volebního systému za oceánem. V České republice se do dvouletého projektu zapojily například Říčany u Prahy. Ty zatím testují model při komunikaci s občany na úrovni ankety. Obyvatelé tak mohou rozhodovat, jaký žánr bude dominovat na filmovém festivalu. V dohledné době však zastupitelé plánují využití modelu také v rámci jednání o finančních investicích města.
V Nymburce mohou pro změnu občané rozhodovat o podobě nového náměstí, v Dolních Břežanech a přilehlých obcích o projektech na podporu kultury, sportu a volnočasových aktivit. V Chrastavě kupříkladu zastupitelé na tomto modelu testovali fiktivní rozvoj města.
Čtyři plusové a dva minusové hlasy
Janečkův model volebního systému bychom mohli zařadit do skupiny většinových či semiproporčních volebních systémů. Nejblíže se tomuto teoretickému modelu podobá systém souhlasného/nesouhlasného hlasování (approval/disapproval vote).
Základním předpokladem revolučního modelu volebního systému je efekt více hlasů, které může volič udělit. V současné praxi voleb může volič udělit pouze jeden hlas, výjimkou je pak preferenční hlasování či tzv. „panašování“, které je však autorem modelu považováno za nedostatečné.
V případě voleb do Poslanecké sněmovny byl měl dle nového systému volič možnost kandidátům udělit čtyři „plusové“ a dva „minusové“ hlasy. Jednomu kandidátovi vždy pouze jeden plusový či minusový hlas. Hlasování by pak probíhalo v celkově 81 dvoumandátových volebních obvodech stejně jako při senátních volbách, přičemž každá politická strana by mohla na svou kandidátku nominovat pouze dva kandidáty.
Nezávislí kandidáti by museli získat nejprve 1 000 podpisů pod svoji kandidaturu. Vítězi v daném obvodu by se stali kandidáti s největším počtem plusových hlasů (po odečtení těch mínusových).
Zuzana Roithová téměř prezidentkou
Na svém blogu Karel Janeček mimo jiné píše, že kdyby se dle modelu D21 volil v roce 2013 prezident, došlo by zcela jistě k nárůstu hlasů ve prospěch konsensuálních kandidátů, mezi něž patřila europoslankyně Zuzana Roithová a naopak by nebylo možné zvolit polarizujícího a nekonsenzuálního kandidáta, kterým byl Miloš Zeman. Sám Janeček však konstatuje, že bez relevantních dat nelze předpovědět, který kandidát by byl nejúspěšnější.
Zlojedi Babiš a Kalousek
Proto na podzim roku 2013, tedy v době voleb do Poslanecké sněmovny, provedla agentura Market Vision volební experiment. Na vzorku 2 500 respondentů byly testovány volby na základě pravidel modelu D21.
Dle výsledků by například KSČM nezískala jediný mandát, stejně tak extrémistické a populistické strany typu DSSS či Úsvit. Celkovým vítězem voleb by se stalo hnutí ANO, avšak bez svého lídra Andreje Babiše. Ten by stejně jako Miroslav Kalousek za TOP 09 kvůli „minusovým“ hlasů ve volbách propadl.
Naopak nejlépe si v experimentu vedl jeho stranický kolega Karel Schwarzenberg. Obecně se dá říci, že se voliči přikláněli k novým kandidátům, kteří se doposud v politice neangažovali a nejsou dosud zatíženi politickou zodpovědností.
Účinky volebního systému a možná úskalí
Za největší přednosti samotný autor modelu považuje zvýšení participace občanů skrze efekt více hlasů, omezení vlivu extrémistických a populistických stran či na ně navázaných zájmových skupin a lobbistů.
Tyto myšlenky však nejsou sdíleny například iniciativou „Přímá volba poslanců 2014“, která považuje systém za těžko aplikovatelný, ačkoli se nebrání další diskuzi o zavedení většinového volebního systému.
Je však zapotřebí zhodnotit všechny vlastnosti navrhovaného systému:
Jednoduchost – systém založený na přidělování pozitivních a negativních hlasů se zdá býti velice jednoduchý a pro voliče pochopitelný. Volební systém totiž není založen na složité transformaci volebních výsledků na jednotlivé mandáty, jak tomu v praxi bývá. Čistý součet pozitivních a negativních hlasů nevyžaduje existenci volebních kvót, přepočtů a složitých dělitelů.
Personalizace – systém předpokládá volbu v malých dvoumandátových obvodech. Na základě tohoto pravidla by došlo s velkou pravděpodobností k personalizaci voleb – lidé by vybírali politika dle jeho osobnosti, jeho dosavadní práce či pověsti. Tomuto trendu by se musely přizpůsobit také jednotlivé politické strany, které by nominovaly obecně přijatelné, populární a nekonfliktní kandidáty.
Deprofesionalizace – z volebního experimentu vyplývá, že lidé preferovali kandidáty bez předchozí politické zkušenosti, kandidáty nekonfliktní a spíše méně výrazné. Politici se zkušenostmi a vůdčími schopnostmi jsou však velice často nositeli vizí a garanti správného fungování institucí.
Nekoncepčnost – v případě využití tohoto revolučního volebního systému v rámci voleb do Poslanecké sněmovny by došlo k posunu od poměrného k většinovému (či semiproporčnímu) volebnímu systému. V takovéto situaci by bylo nutné zvážit roli či samotnou existenci Senátu či postavení samotné dolní komory vůči vládě a prezidentovi.
Nestabilita – existuje předpoklad, že zvolení zástupci by byli značně politicky fragmentovaní. Jednalo by se pravděpodobně o politiky s lokálně orientovaným programem, což by mohlo v konečném důsledku způsobit obtížné povolební vyjednávání a případné tvoření vítězných koalic.
Samotný návrh Karla Janečka vzbuzuje nejen u odborníků rozporuplné pocity. K volebnímu systému nemůžeme přistupovat pouze jako k matematickému přepočtu hlasů na mandáty – je to také důležitá součást demokratické instituce, která musí respektovat tradice a nastavení společnosti. Jeho reálné účinky by mohly vytvořit řadu problémů, které současný politický systém nemá.
Aplikace revolučního volebního systému na firemní či lokální politické úrovni prozatím přináší pozitivní ohlasy. Zda je však možné tento systém využít i v rámci voleb do parlamentu je téma pro hlubší diskuzi odborné i laické veřejnosti.
[fb_button]
Externí spolupracovník IPM. Vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na politologii a manažerskou psychologii. Zaměřuje se na komunální politiku a legislativní procesy.