Odlišný volební systém, požadavek alespoň střední školy, abecední řazení kandidátů a moratotirum na kampaně. Slovenské komunální volby se v mnohém od těch českých liší. I zde se ale v kampani objevily svěží výtvory i nesmyslné nápady.
[fb_button]
Měsíc poté, co v české kotlině odeznělo vzrušení z komunálních voleb nesoucích se ve znamení gejzíru lidové tvořivosti a úspěchu nových uskupení, se bez většího zájmu českých médií konaly i komunální volby na Slovensku. Z volebního klání vyšlo několik vítězů, jejichž kampaně by neměly uniknout naší pozornosti.
Volební zákon a jeho vliv na podobu komunálních kampaní
Než se dostaneme ke konkrétním příkladům, neměli bychom zapomínat, že to, co ovlivňuje strategii politických stran a jednotlivých kandidátů, potažmo podobu volební kampaně je právě sada volebních zákonů, které vymezují mantinely, ve kterých se jednotliví aktéři musí pohybovat.
Podobně jako v ČR i na Slovensku se místní zastupitelé (poslanci) volí ve vícemandátových obvodech. Tím ale veškerá podobnost končí. Co tedy ovlivňuje strategii stran?
Přímo volení starostové/primátoři
Tento prvek hraje důležitou roli ve strategii stran zejm. u nominace kandidátů, protože systém vede k přirozené personalizaci kampaní. Navíc zejména menší strany často při nominaci kandidátů na starostu budují široké a velmi různorodé koalice stran. Ty pak logicky vybírají konsensuální kandidáty.
Užívání volebního systému relativní většiny (FPTP) pro volbu starostů a primátorů
Tento ve středoevropských poměrech málo užívaný volební systém je v poslední době u našich sousedů pod palbou kritiky. Naposledy ze strany KDH, která v srpnu (tedy necelé 3 měsíce před konáním voleb) navrhovala, aby byli představitelé obcí voleni ve dvoukolové volbě, jakou u nás známe ze senátních voleb. A důvod? Podle KDH slabý mandát starostů/primátorů, kteří jsou často zvoleni největší menšinou a v důsledku toho disponují slabým mandátem, pokud nemají oporu v zastupitelstvu.
Často využívaným krokem je rovněž vzdávání se kandidatury na starostu/primátora a vyjádření podpory tomu kandidátovi, který má větší potenciál uspět. Pro voliče může být taková situace nepřehledná a může vést k většímu počtu neplatných hlasů.
Jednotliví kandidáti jsou na hlasovacím lístku uvedeni v abecedním pořadí
To platí jak pro volbu zastupitelstva, tak pro volbu starostů. Voliči tedy nehlasují pro stranu jako celek, ale pro kandidáty z různých stran, kteří nejsou seřazeni hierarchicky.
Minimálně střední vzdělání kandidáta na starostu/primátora
Požadavek minimálního dosaženého vzdělání kandidátů poprvé platil právě v uplynulých listopadových volbách. Jedná se o jedno z mála nových ustanovení, které vešlo v platnost v květnu tohoto roku. Otázkou je, zda tato podmínka přespříliš neomezuje volební právo. Jak upozorňuje slovenský politolog Eduard Chmelár, zavedení tohoto „vzdělanostního kritéria“ akcentuje paralelu s historickým majetkovým cenzem a ohrožení demokratických principů.“
Volič dostává hlasovací lístky až ve volební místnosti v den konání voleb
Nemá tedy možnost projít si všechny kandidáty v pohodlí svého domova. Místo toho obec zašle každému voliči domů informaci o místě, datu a čase konání voleb.
Definování délky volební kampaně v délce 17 dnů před začátkem moratoria, ve kterém již není možno vést volební agitaci
Toto volební moratorium začíná 48 hodin před otevřením volebních místností a stranám tedy znemožňuje agitaci v době, která je považována politickými marketéry za zásadní pro rozhodování voličů. Deklarovaným cílem je dát voliči prostor pro rozhodnutí bez dalšího ovlivňování. Zákon je však v tomto ohledu formulován velmi vágně a v reálu je politickým stranami a kandidáty obcházen i vzhledem k neexistenci účinné sankce ze strany státu.
Jak to celé dopadlo? Stručné shrnutí výsledku voleb
Zřejmě nikoho nepřekvapilo, že jednoznačným vítězem těchto voleb byli nezávislí kandidáti, kteří získali post starostů/primátorů ve více než 1 100 obcích, což je téměř čtyřicet procent všech rozdělovaných mandátů. Zopakovali tak skvělý výsledek z komunálních voleb z roku 2010 a potvrdili, že slovenští, podobně jako čeští voliči čím dál méně věří zavedeným politickým stranám a hledají vůči nim alternativy.
Podobně jako v ČR však nezávislí kandidáti netvoří jasnou síť a nejsou vzájemně provázaní. Proto je i faktickým vítězem slovenských komunálních voleb opět Směr – SD Roberta Fica a jeho koalice, které se blíží k zisku tisíce starostů a primátorů napříč Slovenskem.
Zdroj sme.sk
Na opačném konci, v poli poražených, pak stojí pravicové strany, které jako celek prožívají téměř permanentní krizi (SDKÚ, SaS a NOVA). Za jednookého mezi králem je možné považovat KDH a zejména nově vzniklou Sieť prezidentského kandidáta Rada Procházky, která se oficiálně ustavila teprve dva a půl měsíce před samotnými volbami a která se podle průzkumů veřejného mínění postupně etabluje jako protiváha Směru.
To nejzajímavější ze slovenských komunálních voleb
Podobně jako v Čechách byla slovenská komunální kampaň z logiky věci pod menším dohledem stranických centrál. To kandidátům dalo větší prostor pro jejich kreativitu a stejně jako u nás to občas vedlo k pozoruhodné a místy bizarní propagaci kandidátů.
Tematická pozornost pro voliče v období dušiček
Je třeba upozornit na problém
Teasingová kampaň kandidáta, k jehož odhalení ale došlo příliš pozdě
Objevila se i řada rasistických a xenofobních volebních reklam, kterou začala prověřovat dokonce slovenská policie. Za jednu z nejhrubších lze považovat outdoorovou reklamu košické strany 7 statočných, která propagovala bezplatné letenky pro Romy z blízkého sídliště Luník IX do Bruselu či sterilizaci romských žen.
Zdroj: smek.sk
Vznikly i kreativní kampaně
Neměly by ale zapadnout povedené a kreativní kampaně, kterými se lze dál inspirovat. Příkladem může být úspěšná kampaň nezávislého kandidáta Petera Bročka v Trnavě, kde vždy sbírali body pravicové strany. Mladý právník s extravagantním knírem a ne vizáží kosmopolitního hipstera si svou netradičně pojatou „cyklo“ kampaní získal srdce trnavských voličů, kteří vyslyšeli apel na změnu stylu vedení radnice a potažmo celého města.
Pro lepší Trnavu si dojedu na kole
Bročka tak ukázal, že úspěšná volební kampaň nemusí být založena na billboardech (podle dostupných informací měl pouze jediný), ale na intenzivní kontaktní kampani, dobře připravené message, nadsázce a nadšení dobrovolníků.
Vtip a nadsázka v kampani: P. Bročka propaguje alternativní formy dopravy.
Zdroj: peterbrocka.sk
Podobným příkladem úspěchu nezávislého kandidáta může být i Bratislava, která byla vždy spíše pravicovým ostrůvkem na Slovensku. Sice se zde pro volby spojila většina pravicových stran, aby podpořila kandidátku Táňu Kratochvílovou proti obhajujícímu primátorovi za Směr-SD Milanu Ftáčikovi, ale zárukou úspěchu to nebylo.
Táňa Kratochvílová byla Bratislavanům málo známá a tuto nevýhodu se jí v průběhu kampaně nepodařilo překonat. V říjnu ji proto strany z voleb stáhly, aby svou podporu daly favorizovanému Milanu Kňažkovi a zamezily tak největším škodám v podobě dalšího panování Směru-SD na bratislavském magistrátu.
Za primátora byl nakonec zvolen zpočátku neznámý nezávislý kandidát Ivo Nesrovnal, který vybočoval ze způsobu, kterým komunikovali ostatní kandidáti, když voliče oslovoval s ironickou a neotřelou kampaní srovnávající neduhy Bratislavy s ostatními evropskými velkoměsty.
Novopečený bratislavský primátor a jeho optimistická a mobilizační kampaň
Zdroj: ivonesrovnal.sk
Tento styl kampaně mu nakonec vynesl přes 39% hlasů. Krom kampaně nepochybně výsledek ovlivnila i volební účast, která v Bratislavě nedosáhla ani 34 procent. Nesrovnal tak získal o téměř padesát tisíc hlasů méně než jeho předchůdce v roce 2010.
Poslední dvě zmíněné kampaně tedy ukazují, že nezávislí vyzyvatelé, kteří přichází s dobře uchopenou kreativní kampaní, se mohou úspěšně postavit i na první pohled těžkým vahám, které ale často ztratí dech či hrají na pouze „jistotu“.
[fb_button]
Linda vystudovala politologii se zaměřením na politický marketing. Analýzy, příprava a exekutiva kampaní je tím, co ji baví.