Kniha určená běžným lidem představuje zajímavé poznatky o české společnosti ve stravitelné podobě. Neobsahuje grafy, tabulky ani poznámkový aparát a přizpůsobila i jazyk. V naší recenzi jsme se zaměřili zejména na její části, které pojednávají o politice.
[fb_button]
Ve středu 9. prosince proběhl slavnostní křest nové publikace 47 odstínů české společnosti, kterou vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR. 378 stránková publikace se zásadně liší od tradiční produkce vědců – místo odborného publika se snaží najít čtenáře mezi obyčejnými lidmi – tedy mezi těmi, jejichž každodenní život kniha zkoumá. Kniha má podle autorů ukázat obecné veřejnosti, jakým tématům se věnují společenské vědy a udělat krok k popularizaci jejich výsledků.
Proč vědci nepíší pro lidi?
Jak toho chtějí autoři dosáhnout? Především tak, že vše podřídí tomu, aby byl obsah pro neakademiky co nejstravitelnější. Než vás však kniha pustí k jednotlivým kapitolám, představuje v úvodu důvody a cíle svého vzniku. Čtenář se tak dozví, proč kniha dostala název nepokrytě odkazující na knihu 50 odstínů šedi, proč má „jen“ 47 kapitol a ne 50, či proč neexistuje průměrný Čech.
Největší přínos má ale část úvodu, ve které se Lyons věnuje důvodům, proč akademici publikují pouze akademické texty pro jiné akademiky a proč je to na pováženou. Tato část působí naléhavě zejména kvůli tomu, že pochází z pera elitního akademického pracovníka, který si plně uvědomuje sevřenost tohoto systému.
Po rozpisu toho, do jakých sociálně-vědních oborů zasahují jednotlivé kapitoly, již následuje první z nich. Každá ze 47 kapitol se věnuje jednomu fenoménu – namátkou toleranci české společnosti, sexuálnímu životu, provovoličům, dospělosti, oblibě nepolitiků, vnímání menšin, náboženství či ekonomické gramotnosti.
Akademikům vstup zakázán
Dalo by se říci, že každá kapitola představuje ve zhuštěné verzi výsledky jedné studie nebo komentuje společenský jev. Kapitoly jsou krátké, každá má jen několik málo stran a navíc zcela rezignovaly na klasickou výstavbu akademického textu. Čtenář se tak nemusí namáhat s metodologií, teoriemi nebo výčtem literatury. Dostane pouze to nejzajímavější – popis výzkumu a výsledků.
Stejně tak si autoři zakázali používat grafy, tabulky nebo jakýkoli poznámkový aparát. Zatímco v případě poznámkového aparátu to lze u publikace zaměřené na veřejnost jistě ocenit, v některých případech by bylo jednodušší a možná také přehlednější, kdyby autoři udělali výjimku a (zejména) graf přiložili. Seznam literatury na konci knihy nechybí.
Jiný je také jazyk, který se snaží být více stravitelný a vzdaluje se tak odborným publikacím. Z textů je ale přesto poměrně jasně poznat, že akademičtí pracovníci/překladatelé psali lidověji „na příkaz“. Jistě jim nelze upřít snahu, nicméně u publikace takto jasně zaměřenou na širokou veřejnost bych očekával méně vyloženě knižních výrazů. Kontrastuje to zejména s ilustracemi Miroslava Kemela, které jsou někdy až (jazykově) vulgární.
Autoři se také museli obejít bez odborných termínů, se kterými se v publikaci skutečně setkáme jen velmi zřídka – a to vždy po jejich stručném ale naprosto vystihujícím vysvětlení. Na druhou stranu to občas vede k lehce zvláštním příměrům, z nichž mi nejvíce v hlavě utkvěl ten z kapitoly Pata Lyonse Milují někteří Češi politickou stranu?. V této kapitole byl termín stranická příslušnost nahrazen láskou ke straně, který mi osobně připadá zbytečně zjednodušující a navíc jaksi nepatřičný. Myslím, že stranickou příslušnost by čtenáři skousli.
Zajímavý obsah a testy jako bonus
Jestli se Vám kniha bude líbit hodně záleží na tom, co konkrétně vás zajímá nejvíce. Pokud se zaměříte na politiku, nebudete zklamáni. Značná část knihy totiž pojednává o politických tématech, většina ostatních kapitol má alespoň k politice vztah. Zmínit můžeme kapitolu Poznají Češi loga politických stran a záleží na tom?, ve které Aleš Kudrnáč ukazuje, kteří lidé a voliči jakých stran znají nejvíce log a proč tomu tak je. Své znalosti si dokonce můžete otestovat sami na přiložených lozích.
Ilustrace z kapitoly o rozpoznávání log
Zajímavá je také další kapitola autora o politické socializaci Jak vzniká prvovolič, kterou později rozšíří Pat Lyons v části Dědíme volební preference po rodičích?. Kudrnáč pokračuje kapitolou o záludnostech výzkumu v sociálních vědách Když minulost je současnost, aneb krátký exkurz do hlavy průměrného českého respondenta.
Na tu navazuje kapitola od Krystýny Chábové Proč se předvolební průzkumy mýlí, ve které autorka vysvětluje, že agentury nemusí být nutně podplacené, aby produkovaly nepřesné předpovědi výsledků voleb. Přidává navíc historku o předvolebním průzkumu Literary Digest z roku 1936, který dopadl katastrofálně. Tento příběh dokonale ilustruje, jak důležité je správně zvolit výzkumný vzorek a sociální vědci si jej předávají již po generace.
Fenoménu úřednických vlád a nepolitické politice se věnuje ve své kapitole Proč Češi milují nepolitiky v politice Jaroslava Pospíšilová. Politické strany mohou ocenit kapitolu od Michala Kuděla Jak se stát stranickým kandidátem? a Co úžasného se můžete dozvědět z analýzy hlasovacích lístků? od Pata Lyonse.
Krásnější kandidát vyhrává?
Jedním z vrcholů publikace je kapitola Umějí někteří Češi vybrat vítěze voleb čistě podle fotografie od posledně jmenovaného autora. Na první pohled nesmyslná otázka dostane silnější základy v kontextu toho, jak málo politických znalostí občané mají a s kolika vyobrazeními kandidátů se během voleb setkají.
Lyons v ní představí jednoduchý test: skupině respondentů ukáže fotografie dvojice kandidátů z jiné země, vždy vítěze a posledního kandidáta. Tím je zaručeno, že všichni respondenti mají nulovou úroveň znalostí. Ukázalo se, že lidé jsou schopni odhadnout více vítězů voleb, než volební experti. Nejúspěšnější jsou kupodivu děti.
Na závěr kapitoly Lyons trochu položertem dodává, že odhadováním výsledků voleb by si mohli čtenáři přivydělávat. Stačí nechat skupinu lidí, kteří o daných volbách nic neví, odhadovat vítěze podle fotek a následně na vítěze sázet. Čtenář si také může udělat test na irských volbách, ve kterých jsou podobizny kandidátů součástí hlasovacích lístků.
Ne bez chyb, přesto skvěle
Největší problém publikace je její rozpolcenost. Na jedné straně by se ráda ocitla v rukou skutečně běžných lidí, kteří se nikdy neocitli v akademickém prostředí. Nicméně vzhledem k zaměření knihy je asi naivní očekávat, že by po ní sáhl někdo bez vztahu k sociálním vědám (nebo politice).
Pro skutečně běžného člověka je minimální práce s členěním textu či někdy těžkopádný jazyk asi příliš velké sousto. V tomto ohledu by se s publikací dalo ještě více pracovat – například představit klíčové body každé kapitoly hned v jejím úvodu.
Čtenářem tak nejspíše zůstanou především lidé vysokoškolsky vzdělaní (ne jen v sociálních vědách), kteří se chtějí o české společnosti něco nového dozvědět a k plnohodnotným akademickým textům nemají přístup nebo jsou pro ně příliš náročné. Pro tuto skupinu je ovšem nahrazování odborných termínů (ne vždy přiléhavými náhražkami) zbytečné. Po vysvětlení termínu – což kniha dělá skvěle – mohly v textech klidně zůstat. Také Kemelovy ilustrace pro tohoto čtenáře mohou působit nepatřičně.
Když se ale povznesete nad tento detail, nezbývá, než ocenit tým pod vedením Pata Lyonse a Rity Kindlerové. Kniha totiž přináší spoustu zajímavých poznatků o nás samých, které ještě nikdy nebyly tak přístupné, jako právě v této knize. Značná část kapitol také prezentuje výsledky různých výzkumů vůbec poprvé. Nezbývá než doufat, že kniha nezůstane osamocena a nastartuje trend, který zajímavé výsledky přinese zpátky ve stravitelné podobě k těm, kteří výzkum financují.
[fb_button]
[message_box title=“47 odstínů české společnosti“ color=“blue“]
Kniha vznikla v rámci projektu Proměny české společnosti. Čtyřleté mezioborové šetření domácnosti se zaměřuje na široký záběr témat jako je zdraví, vzdělání nebo práce. Sběr dat k výzkumu byl zahájen v letošním roce a dotazování se účastnilo přes 5 000 českých domácností s více než 13 000 členy.
Pat Lyons a Rita Kindlerová (eds.)
Vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR, v.vi.
Praha 2015, první vydání
47odstinu.cz[/message_box]
Politický konzultant se zkušenostmi z českých a slovenských kampaní. Zaměřuje se na vytváření strategických podkladů pro základy politických značek i celých kampaní. Nevyhýbá se ani kreativě.