Pojmem framing („rámování“) rozumíme v obecné rovině způsob vnímání a komunikování určité reality společností, jejími skupinami či jedinci. Nejčastěji se pak o framingu hovoří v souvislosti s médii.

Patrně nejvýznamnějším teoretikem zabývajícím se framingem byl kanadský sociolog Erving Goffman, který o tomto tématu v roce 1974 publikoval práci s názvem Frame analysis: An essay on the organization of experience.

Ve spojitosti s médii teorie framingu předpokládá, že způsob, jakým žurnalisté interpretují určité téma a jaký kontext mu přiřadí, ovlivňuje publikum v následném porozumění a hodnocení daného problému. Příkladem takových ovlivňujících faktorů může být výběr slov, použití metafor, žargonu, hlasových prostředků apod.

Pokud tedy například médium reportuje o výsledku volebních průzkumů a interpretuje pozici strany, která by podle průzkumu obdržela čtyři procenta hlasů, velmi záleží na tom, jak tuto informaci podá. Může stroze sdělit, že strana by nezískala dostatečné množství hlasů pro překročení hranice pro vstup do parlamentu. Anebo může říci, že strana od posledního průzkumu posílila a její potenciál pro volby se tak zvyšuje. Způsobem interpretace může médium v tomto případě i odradit voliče nebo je naopak přilákat k volbě daného subjektu.

Framing pak také může být vnímán jako prostředek k cílené manipulaci veřejností. V extrémním případě se pak lze v této souvislosti setkat také s pojmem spin doctoring.

Framing pak bývá často zmiňován zároveň s pojmy agenda setting a priming, které rovněž souvisí s přístupem médií k výběru a interpretaci témat.