Multipartismus je pojem označující typ soutěživého stranického systému. Multipartismus je obecně popsán jako stranický systém s více jak dvěma relevantními stranami, a je také někdy označován termínem pluralismus.
O klasifikaci multipartismu se pokoušelo mnoho známých politologů, z nichž jsou nejslavnější Maurice Duverger, Jean Blondel a Giovanni Sartori. Ve svých teoriích zohledňovali různá kritéria, jako je počet stran, míra polarizace, ale také velikost stran.
Politolog Duverger klasifikoval stranické systémy podle počtu stran, na monopartismus, bipartismus a multipartismus. Jean Blondel naopak vytvořil typologii s označením multipartismus s dominující stranou a multipartismus bez dominující strany. Šlo o hodnocení systému na základě velikosti stran a jejich síly vládnout.
Nejčastěji zmiňovanou typologií je však multipartismus podle Sartoriho, který je založen na kritériu počtu stran a polarizace mezi nimi. Multipartismus podle Sartoriho je buď umírněný, polarizovaný nebo atomizovaný.1
Umírněný multipartismus
V umírněném multipartismu nalezneme 3 až 6 relevantních stran. Pro systém je typická programová umírněnost všech aktérů, strany nejsou radikální a většina voličů je shromážděna ve středu pravolevé škály.
Systém v této podobě může fungovat desítky let, protože je relativně stabilní díky svým dostředivým účinkům. Pokud se ve společnosti nevyskytuje výrazná štěpící (konfliktní) linie, strany spolu bojují s cílem vyšších volebních zisků o středového voliče, díky čemuž se systém neradikalizuje. Pokud se však objeví výrazná štěpící linie, systém se stává polarizovaným.
Polarizovaný multipartismus
V polarizovaném multipartismu nalezneme 6 až 8 stran. Systém se částečně radikalizuje a zájem voličů se již nepohybuje ve středu pravolevé škály, ale posouvá se k jejím okrajům.
Vládní vyjednávání se v tomto případě komplikují, a může například docházet k nekonstruktivnímu blokování rozhodování parlamentu. V systému je pravděpodobný vznik bipolární vládní koalice, ale také existence antisystémových opozičních stran, které jednání mohou blokovat.
Rozhodujícím kritériem pro hodnocení systému je v tomto případě je míra polarizace mezi ideologicky nejvzdálenějšími relevantními stranami.
Atomizovaný multipartismus
Pokud se míra polarizace ještě zvětší, je pravděpodobné, že do systému vstoupí další strany. Pak se jedná o atomizovaný multipartismus, kde se vyskytuje až více jak 8 stran. Tato fáze je ve všeobecné shodě vnímána jako znak krize systému, bývá však také průvodním jevem tranzice (přechodu, změny) systému. Jde o stav, který není trvale udržitelný, a proto se týká jen přechodného období.
V souvislosti s volebními systémy platí, že vzniku multipartismu napomáhají poměrné systémy. Umírněný multipartismus podporují volební systémy nečistého poměrného zastoupení, a čím víc poměrné účinky bude volební systém mít, tím více relevantních stran se v systému bude vyskytovat.2
[divider scroll_text=“zdroje“]
(1) SARTORI, Giovani. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001.
(2) CABADA, Ladislav a Michal KUBÁT. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.