Pojem politické polarizace vyjadřuje vzájemnou ideologickou blízkost stran či voličů ve stranickém systému. Téměř všechny odborné diskuse zohledňují především polarizaci stran na parlamentní úrovni v kontextu demokratických stranických systémů.

Polarizace je v oblasti české politologie nejčastěji vnímána jako jedno z kritérií pro definování stranického systému, tím druhým je pak počet stran v systému. Podle italského politologa Sartoriho se na základě těchto kritérií dá klasifikovat typ stranického systému. Obě kritéria se dají měřit pomocí speciálních indexů, které se nazývají index fragmentace či index efektivního počtu stran v případě měření počtu stran v systému a index polarizace v případě měření ideologické vzdálenosti stran.

Dále však existuje také polarizace na úrovni voličstva a lze ji identifikovat pomocí úrovně stranické identifikace (PID, Party identification). Identifikace se měří podle klíče, čím více voličů vykazuje subjektivně vysokou míru stranické identifikace, tím více je elektorát polarizovaný. Míru stranické identifikace přitom ovlivňuje mnoho kritérií, mezi které patří současná politika jednotlivých stran, ekonomická a sociální situace ve společnosti a v neposlední řadě také proces politické socializace.

Pokud také působí odlišnými účinky v různých stranických systémech. V případě bipartismu má polarizace na úrovni voličstva tendenci polarizovat také vyjadřování politiků dané politické strany, v případě více stranických systémů může docházet k tvorbě vyhraněných koalic, důsledkem však může být další růst počtu stran štěpících se ve velkém počtu různých názorových linií.