Principem virálního marketingu je vytvoření takového obsahu, který budou uživatelé sami šířit. Uživatelé jsou zde využiti/zneužiti k tomu, aby z vlastní vůle šířili obsah, který komunikuje sdělení žádoucí pro tvůrce virální kampaně.
Virální marketing se prosazuje zejména v poslecních letech se stále vyšší proliferací internetu a sociálních sítí. Toto prostředí je pro virální marketing výbornou živnou půdou, protože když jej začnou uživatelé šířit, nastává efekt sněhové koule a zásah (reach) se zvyšuje exponenciálně.
Typickými elementy, které předurčují obsah k virálnímu šíření jsou:
[list type=“arrow“]
vtipnost,
autentičnost (obsah vypadá, jakoby povstal „z lidu“),
souznění s naším světonározem (obsah například poukazuje na slabiny konkurenční politické strany),
dojemnost,
call-to-action (obsah nás navádí k tomu, co máme udělat dál),
jasnost a zapamatovatelnost sdělení,
vytvoření dojmu hrozby.
Výhodou virálního marketingu je také fakt, že většinou působí dojmem „lidové iniciativy“. Voliči za ním necítí politické strany a kandidáty jako původce, a proto jsou méně ostražití při přijímání a šíření takového sdělení.
Často zmiňovanou výhodou virálního marketingu oproti jiným marketingovým formám je fakt, že se šíří zdarma. Autoři kampaně nemusí platit za jeho umístění v médiích. Takové pojetí ale většinou přehlíží počáteční náklady na produkci (například natočení videoklipu) a prvotní seeding (umístění na relevantní místa). Za obojí se přitom platí. A částky mohou být značně vysoké.
Příklady virálního marketingu v českých politických kampaních jsou například videoklip Přemluv bábu nebo série spotů a vizuálů KSČSSD v kampani ODS do Poslanecké sněmovny 2006.