5 žhavých trendů českého politického marketingu po volbách 2013

Letošní volby do Poslanecké sněmovny přinesly změnu ve stylu volebních kampaní. Narostl vliv volebních lídrů a jasně komunikovaných témat. Ve větší míře se začal využívat internet, sociální sítě a videospoty. Kandidáti ale také více než dříve vyrazili do ulic mezi voliče.

[fb_button]

Bez ohledu na výsledky voleb se takřka ve všech kampaních ukázal příklon k západním trendům v politickém marketingu.

Posun se děje přirozeně. Ovlivňuje ho stále větší unifikace světového marketingu, pronikání zahraničních konzultantů do českých volebních štábů nebo například rozvoj internetu a sociálních sítí, které nerespektují hranice států.

1. Lídři jsou důležitější než strany

Tyto volby byly mnohem více o lídrech a méně o stranách jako takových. Západní trend personifikace i těch voleb, kde se volí strany, dorazil do Česka. Příkladem za všechny je Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které má jméno lídra dokonce v názvu strany a jeho tvář použilo na všech volebních materiálech.

Lidé si snadněji udělají názor na druhé lidi než na politické strany. Politické strany jsou velká a komplikovaná tělesa, jejichž různé části často vysílají protichůdné podněty. To voliče mate, a proto používají politickou zkratku. Z vlastností a vystupování lídrů usuzují na vlastnosti celé strany.

Pro volební manažery je také jednodušší změnit nějakou vlastnost lídra než přetvořit celou stranu. Volič nemusí tolik přemýšlet a kampaně mají větší manévrovací prostor.

„Lídrovatění“ je tak nakonec výhodné pro všechny zúčastněné.

2. Témata, nikoliv programy

Letos se většina stran zaměřila na několik málo zastřešujících témat, která vyjádřila v jasných sloganech (ČSSD: Prosadíme dobře fungující stát, ODS: Volím_pravici, ÚSVIT: Konec bordelu a korupce).

Naopak s výjimkou televizních debat ustoupilo těžkopádné vysvětlování volebních programů. Klesající význam programů dokazuje například i to, že hnutí ANO 2011 během volební kampaně svůj program několikrát měnilo.

Politické strany si po dvaceti letech konečně uvědomily, že komunikace politických programů a mnoha témat z nich, je komplikovaná. Hnutí ANO například voličům říkalo, že bude líp, aniž by vysvětlovalo, jak se k tomu lepšímu světu dopracuje. A voličům, kteří z valné většiny programy stran nestudují, takový příslib stačí.

Voliči nečtou volební programy. Stačí jim přísliby.

3. Internet a sociální sítě nabyly na významu

Kampaně se daleko více než kdy dříve odehrávaly na internetu. Kromě stranických webů a bannerů, které jsou již samozřejmostí, volební týmy vykazovaly zvýšenou aktivitu na sociálních sítích Facebook a Twitter.

Na Facebook vstoupila dokonce i KSČM. TOP 09 pronikla i do chytrých mobilních telefonů svou aplikací „TOP 009“, kde si voliči mohli po vzoru Karla Schwarzenberga zahrát na agenty.

Některé volební subjekty nasadily také reklamu ve vyhledávání a remarketingové bannery.

Strany mají ve volebních kampaních chuť experimentovat s novými marketingovými kanály a vliv onlinu tak určitě dále poroste.

4. Videa už nejsou jen pro ČT

V daleko větší míře byly letos také používány videoklipy, často na profesionální úrovni. Většina stran jich měla hned několik. Od předešlých voleb, kdy každá strana vyprodukovala jen jeden klip vysílaný v České televizi, je to velký posun.

Televizní videoklipy byly dlouho doménou pouze komerčního marketingu. Pro politické strany nedávalo smysl investovat energii a prostředky do výroby šotu, který se jen párkrát odvysílal v České televizi.

Díky internetu ale mohou videoklipy, které jsou nejsnadněji pochopitelným typem obsahu, oslovit velkou část voličů. I apatický volič je totiž ochotný zhlédnout minutové video na Facebooku.

[quote align=“center“ color=“#999999″]I apatický volič je ochotný zhlédnout minutové video na Facebooku[/quote]

S rozmachem videoserveru Youtube a sociálních sítí začíná být videoobsah i přes zákaz televizní reklamy důležitým médiem pro politické strany.

5. S voliči tělo na tělo – kontaktní kampaň

Větší důraz kladly letos strany také na přímý kontakt s voliči. K tradičním volebním stánkům a mítinkům známým z dřívějška se přidaly další formy kontaktní kampaně.

ANO uspořádalo besedy ve všech krajích a rozdávání koblihů v okresních městech. Strana zelených si dokonce vyzkoušela door-to-door kampaň, kdy kandidáti a dobrovolníci klepali na dveře českých domácností. Několik stran otevřelo své předvolební kavárny. Politici se s občany také potkávali nad sklenkou alkoholu při akcích, jako byly „Na pivo s Karlem“ nebo „Kuba Libre“ s Martinem Kubou.