V černu proběhly v Turecku volby, které znamenaly hořkosladké vítězství pro Stranu spravedlnosti a rozvoje tureckého prezidenta Erdogana. V kampani sehrál roli Korán i pohádkový palác se záchody ze zlata.
[fb_button]
Od roku 1994, kdy byl Recep Tayyip Erdoğan zvolen starostou Istanbulu nebyly jediné volby, které by nevyhrál. Jeden ze zakladatelů nejúspěšnější strany v moderní historii Turecka, Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), charismatický lídr Erdoğan zastával post premiéra tři po sobě jdoucí volební období. Jeho strana tvořila po dobu 13 let jednobarevnou vládu a loni byl v první přímé volbě zvolen tureckým prezidentem.
Spot z prezidentské kampaně
Letošní parlamentní volby s napětím sledovalo nejen Turecko, ale také zahraniční pozorovatelé. Erdoğan sliboval národu po volbách „Nové Turecko“. Koncept, který spočívá především v posílení prezidentských pravomocí a změny dosavadního parlamentního systému na systém prezidentský.
Proto bylo Erdoğanovou prioritou v letošních volbách obsadit dvě třetiny z 550 křesel Velkého shromáždění, které by umožnily změnu ústavy bez podpory opozice, což byly reálné cíle. Před volbami se však odehrály věci, se kterými ani zkušený politický matador jakým Erdoğan je, nepočítal.
Mezi největší soupeře AKP již tradičně patří levicová strana CHP odkazující se až k zakladateli moderního turecka Mustafu Kemalovi Atatürkovi, a nacionalistická Strana národní akce MHP. V letošních volbách se objevila nová opoziční Lidově demokratická strana HDP, ne nepodobná řecké SYRYZA.
Na rozdíl od České republiky, kde je pro vstup do Parlamentu potřeba získat 5% hlasů, v Turecku je tato hranice vysokých 10% hlasů. Systém je záměrně navržen tak, aby znemožnil malým stranám a stranám minorit soustředěným v určitých částech Turecka obsadit křesla v Parlamentu.
Ve volbách 2015 sehrála zásadní roli právě HDP (založena 2012), která nikdy nepřekročila klauzuli. Strana má dva předsedy, předsedkyni Figen Yüksekdağ a velice výrazného předsedu Selahattina Demirtaşe. Strana je prokurdská, oslovuje především ženy (jako jediná měla genderově vyvážené kandidátní listiny) a menšiny – dokonce za stranu kandidoval politik hlásící se k homosexuální orientaci, za což AKP veřejně tuto HDP kritizovala.
Volební kampaně byly všemi stranami zahájeny koncem dubna, počátkem května. První zahajovala kampaň vládnoucí strana v čele s předsedou a současným premiérem Turecka Ahmetem Davutoğlu.
Kampaň v Turecku má více rovin – moderní a postmoderní, ale také premoderní, zejména na jihovýchodě Turecka – političtí představitelé se setkávají s hlavami kmenů, kteří pak určují, koho mají členové kmene volit. Nejen kvůli tomu znamená zahájit kampaň v Turecku v podstatě začátek objíždění celé země, provincii za provincií. Absolutním rekordmanem v počtu navštívených míst je premiér Davutoğlu, který navštívil všech 81 provincií.
Bez koblih i bez guláše
Na rozdíl od Česka není návštěva politika na místním náměstí doprovázená zábavným programem, ani rozdáváním koblih či párků s pivem. Středoevropanovi se to může zdát neuvěřitelné, ale lidé si přicházejí poslechnout „pouze“ svého favorita, který mnohdy vede i několikahodinový monolog.
Mistrem této (sebe)prezentace byl první turecký prezident Atatürk a výborným rétorem je také současný prezident Erdoğan.
Na druhou stranu ani turecká politika není zcela bez hmotných darů. Ty jsou ale na rozdíl od české kampaně rozdávány lidem přímo do čtvrtí. Před lokálními volbami například AKP rozdávala lidem balíky uhlí, med, mouku, oblečení nebo třeba čistící prostředky. Rozdávaly se i plenky, zapalovače či místní nápoj ayran vyráběný z jogurtu.
V roce 2009 dokonce vláda (reprezentovaná AKP) rozdávala ledničky, myčky i další vybavení konkrétním lidem v rámci „pomocného programu“. Někdy se ovšem spotřebičů dočkali i lidé, kteří bydleli v chatkách bez elektřiny…
Zbožštění kandidátů
I přesto, že jsou politická shromáždění pouze o proslovech politiků, tak jsou velice hojně navštěvována. Ve velkých městech, jako je Istanbul, předvolební shromáždění připomíná koncert jakékoliv světové popové hvězdy. Jediným rozdílem je to, že desetitisíce lidí mávají tureckými vlajkami a prapory se symbolem strany.
Pro hodně lidí mají kandidáti často až nadpřirozený význam, výroky typu “Za Erdoğana bych položil život” nejsou ničím neobvyklým. Prezidenta rovněž někteří označují usta (mistr) nebo uzun adam (vysoký muž).
Blok proti AKP
Letošní předvolební kampaň se lišila tím, že hlavní opoziční strany se sjednotily na jediném společném zájmu – zabránit AKP ve zformování další jednobarevné vlády.
Toto sjednocení bylo během kampaně prokazatelně funkční, což potvrdila stížnost premiéra Davutoğlu na pakt stran. Strany v kampani nevystupovaly proti sobě navzájem, ale obviňovaly AKP ze zvyšování nezaměstnanosti či ze sílících autoritářských kroků prezidentského paláce.
Protiústavní vystupování prezidenta
Prezidentova nestrannost je definována v ustavě, ale prezident Erdogan tento princip evidentně porušoval, když na shromážděních vystupoval po boku premiéra Davutoğlu. Například při příležitosti 562. výročí dobytí Istanbulu, což bylo shodou okolností týden před volbami.
Na této akci byl dokonce vytvořen plakát zobrazující Erdogana a Davutoğlu o ploše neuvěřitelných 4 709 m2, který byl složen z tisíců fotek ze sociálních sítí. Plakát byl následně představen prezidentovi a premiérovi jako „překvapení“ a byl uveden do Guinessovy knihy rekordů jako největší plakát na světě.
Postupně všechny strany podaly stížnost k Nejvyšší volební radě na chování prezidenta Erdoğana. Nejvyšší volební rada nicméně smetla všechny stížnosti ze stolu.
Bez televizních duelů
Čím víc se dalo očekávat, že HDP ve volbách uspěje, tím více zaměřovala AKP svou rétoriku proti této straně a jejímu předsedovi. Demirtaş na tyto útoky nereagoval negativně, ale např. vyzval tureckého prezidenta, příp. premiéra k televiznímu duelu.
Ty však v Turecku nejsou vůbec obvyklé, v televizi se objevují maximálně rozhovory s jednotlivými kandidáty. Ani jeden tuto výzvu nepřijal, ačkoliv samotný prezident Erdoğan vystupoval se svými projevy ve státní televizi i třikrát denně.
Nejvyšší rada pro rádio a televizipozději prohlásila, že mezi 1. a 7. květnem státem vlastněné rádio a mnoho dalších stanic neodvysílaly ani jednu reportáž ze shromáždění opozice, ale informovali pouze o AKP.
Násilí během kampaně
Zásadní okamžik, předvolebního boje se stal pár dní před volbami u kanceláří HDP, kde došlo ke dvěma bombovým útokům, které usmrtily dva lidi. První bomba byla zaslána v balíku, druhá bomba byla ukryta v pugetu květin. Na HDP se ovšem útočilo již v dubnu, kdy neznámý útočník začal střílel do centrály strany v Ankaře, ale nikoho nezranil. AKP z bombového útoku obviňovala členy HDP, zatímco HDP pouze vyzvala k zachování míru, čímž si pravděpodobně získala nerozhodnutou část voličů.
Sociální kampaně žen
Když se vydal turecký prezident na návštěvu jihovýchodního Turecka, „vítaly“ jej ženy otočeny zády. Erdoğan tento akt označil za vysoce urážlivý a neslušný a upozornil veřejnost, že pokud s ním někdo nesouhlasí, má právo svůj názor přednést na půdě parlamentu. Tyto ženy byly dle spekulací podporovatelky HDP.
Erdogana tento čin hodně pobouřil a byl to vlastně on, kdo se zasloužil o jeho medializaci, čímž proti sobě poštval další ženy a tak se z toho spontánního protestu stal fenomén.
Tím proti sobě fakticky vyvolal vlnu nevole, která se stala fenoménem tureckých sociálních sítí. Ženy se fotily otočeny zády a fotku následně s hashtagem #SırtımızıDönüyoruz (otáčíme se zády) umisťovaly na sociální sítě.
To se nestalo v Turecku poprvé. Přesně před rokem se konal podobný protest na sociálních sítích. Byl rovněž uspořádán ženami, které vyjadřovaly svůj nesouhlas s výzvou místopředsedy vlády, aby se ženy hlasitě nesmály na veřejnosti. Tenkrát ženy dávaly na sociální sítě fotky, na nichž se usmívaly a označovaly je hashtagem #direnkahkaha (odolat smíchu).
Zlaté záchody v pohádkovém paláci
Trnem v oku opozice i veřejnosti byl první krok nově zvoleného prezidenta, který dal pokyn ke stavbě monumentálního prezidentského paláce (největšího na světě) za 600 milionu dolarů s 1 150 místnostmi a rozlohou čtyřikrát větší než Versailles. Palác je navíc postaven na chráněné půdě a v rozporu se soudním nařízením.
Podle lídra CHP do něj Erdoğan nechal umístit toalety vyrobené ze zlata. Hádka o to, z jakého materiálu jsou nebo nejsou toalety vyrobeny, zaměstnala média na několik dní. Erdogan veřejně prohlásil, že pokud se zlatý záchod v komplexu najde, odstoupí ze své funkce a naopak vyzval lídra CHP, aby odstoupil, pakliže se zlaté záchody nenajdou. Jestli v paláci skutečně nějaké zlaté záchody jsou se však turecká veřejnost nedozvěděla.
Korán v kampani
Ačkoli je Turecko sekulárním státem, v kampani 2015 sehrál roli i Korán. Když začala strana AKP tušit, že jim HDP může skutečně způsobit značný odliv příznivců, mezi které v minulosti patřila také kurdská menšina, začal prezident na veřejných shromážděních vystupovat s koránem v ruce.
Text svaté knihy byl přitom přeložen do kurdštiny. Samo o sobě je úsměvné, že všechny tyto perličky z kampaně jsou spjaty s osobou prezidenta, ačkoliv se jedná o volby do parlamentu.
Erodgan je rétor: bez Alláhovy vůle nikdo neuspěje
Billboardy pro vládní stranu
Naprostou většinu billboardů ovládá vládní strana. Důvodů je více – ale zejména peníze a moc. S rostoucími volebními úspěchy se ke straně přidávala řada bohatých a proto si AKP takovou investici na rozdíl od ostatních může dovolit. Samozřejmě nesmíme zapomenout na typický klientelismus a nepotismus.
Pro Turecko je typický také předvolební vizuální smog. Kromě klasických billboardů a plakátů všemožných rozměrů se v Turecku také běžně vyvěšují šňůry mezi budovami na opačných stranách ulice, na které se následně umisťují vlaječky, či rovnou plachty. Vše ještě umocňuje to, že voliči jsou zvyklí na volební shromážděních mávat vlajkami Turecka nebo konkrétní strany.
[fb_button]
Autoři textu: Markéta Scholzová;Daniel Čupak (Qest digital)
Politický konzultant se zkušenostmi z českých a slovenských kampaní. Zaměřuje se na vytváření strategických podkladů pro základy politických značek i celých kampaní. Nevyhýbá se ani kreativě.