Amerika hledá prezidenta 2016: volební systém plný paradoxů

Adam KubnýAmerické prezidentské volby 2016

US Elections 2016

Američané se rozhodli vyměnit britského monarchu za vlastního prezidenta již před více než 200 lety. Volební procedura je proto protknuta řadou pravidel, která mají historický význam. Prezidentem se dokonce může stát kandidát, který neobdrží nejvíce hlasů.

[fb_button]

[message_box title=“Seriál o amerických prezidentských volbách 2016″ color=“blue“] [catlist name=“us-elections-2016″ numberposts=6 pagination=yes]

[/message_box]

V následujícím roce pro vás budeme průběžně monitorovat kampaně před americkými prezidentskými volbami, které se uskuteční na konci roku 2016. Postupně představíme kandidáty a společenskou situaci. V prvním dílu našeho seriálu přiblížíme volební systém amerického prezidenta, který je o poznání složitější než podobné systémy v Evropě.

Volby jsou v úterý – už dnes na cestě

Americké prezidentské volby se konají vždy následující úterý po prvním pondělí v listopadu. Tento poměrně složitě stanovený termín má své historické opodstatnění. Listopadem bývají ukončené veškeré polní práce, voliči tak měli čas a relativně dobré počasí umožňovalo cestu k volbám. V době koňských povozů bylo ovšem potřeba vyrazit často s denním náskokem. Pondělí pak bylo zamítnuto z čistě náboženských důvodů, jelikož by někteří voliči museli vyrazit na cestu k volebním místnostem již v neděli, kdy probíhaly bohoslužby.

Fáze volebních kampaní

Celý průběh voleb se dá rozčlenit do několika fází. První je obdobím tzv. „primárek“. V rámci nich politické strany vybírají svého kandidáta do všeobecných voleb. Primárky probíhají na úrovni států v rámci volebních shromáždění (caucuses), kdy mohou registrovaní voliči podpořit svého favorita.

us-volby-timeline

Vyvrcholením primárek jsou pak celonárodní sjezdy, kde je oficiálně nominován kandidát strany. Tyto sjezdy se těší velké mediální pozornosti a jsou považovány za největší show amerických voleb.

Volby 2016 USA

Pro nominované kandidáty po národním sjezdu strany začíná období intenzivní kampaně, které je zakončeno volbou hlavy státu. Během téměř roční kampaně je zapotřebí přesvědčit především nerozhodnuté voliče. Ti v posledních letech přikládají velikou váhu televizním debatám, které jsou již tradiční součástí předvolebního klání. Tři debaty mají předem daná témata: ekonomika, domácí politika a politika zahraniční. Tato témata pak naopak nehrají takovou roli při kontaktní kampani s voliči.

Kandidáti se zaměřují především na tzv. „swing states“, tedy státy, kde mají obě strany podobnou podporu – kde se zaměřují na specifické problémy dané oblasti. Je běžné, že na státy s tradiční podporou Republikánů (Red states) či Demokratů (Blue states) kandidáti tolik necílí.

(Ne úplně) přímá volba

Ačkoli bývají volby označovány za přímé, technicky vzato nejsou. Voliči sice v rámci voleb odevzdají hlas svému kandidátovi, ten je však zvolen až na základě volby sboru volitelů (volitelů, electoral college), který se skládá z 538 členů, což odpovídá poměrnému zastoupení států v Kongresu (plus 3 členové za Washingtonu D.C.).

Poté, co voliči odevzdají své hlasy v jednotlivých okrscích, přicházejí na řadu volitelé, kteří volí podle volebního výsledku ve svém státě. Kandidát, který získal většinu hlasů v daném státě získává všechny hlasy volitelů tohoto státu. To vše je nicméně tradice a fakticky volitele k respektování výsledků voleb nic nezavazuje – v minulosti se dokonce objevily případy, kdy volitel odmítl hlasovat v souladu s výsledky, tento hlas ale nikdy nezměnil celkové výsledky voleb.

Systém „vítěz bere vše“ však má i své výjimky. Ve státech Maine a Nebraska se rozdělují hlasy volitelů poměrným způsobem.

počty volitelů US

V polovině prosince dochází sborem volitelů k samotné volbě prezidenta. Poté, co volitelé odevzdají své hlasy, dojde k jejich sečtení a odeslání do Kongresu. Tam dojde na začátku ledna na společné schůzi Senátu a Sněmovny reprezentantů k rozpečetění výsledků a vyhlášení oficiálních výsledků (fakticky jsou ovšem známé již dlouho předem).

Prezidentem se stává kandidát, který získá prostou většinu všech volitelů, tedy 270 – k zisku těchto hlasů stačí vyhrát v 11 největších státech (Kalifornie, Texas, New York, Florida atd). Pokud by volitelé nezvolili prezidenta, přichází na řadu volba Sněmovnou reprezentantů – k té ovšem došlo jen dvakrát v 19. století.

Více hlasů nezaručí vítězství

Jak je z výše popsaného mechanismu patrné, může dojít k situaci, kdy vítězný kandidát (mající většinu volitelů) nezískal většinu hlasů prostých občanů. K této situaci došlo naposledy ve volebním roce 2000, kdy o pozici prezidenta USA usiloval George W. Bush a Al Gore. Problémy nastaly v situaci, kdy se v mnoha státech jako například v Novém Mexiku, Iowě, Wisconsinu a především na Floridě rozdíly pohybovaly pouze v řádech desítek hlasů. Nejasnosti vyvolalo především velké množství neplatných a nejasných volebních formulářů.

US volby lístek

Na obrázku je vidět, jak byl strukturován hlasovací lístek v Palm Beach na Floridě (Florida je stát s velkým počtem volitelů, je to tedy tradiční „battlestate„). Hlasovací tlačítka byla umístěna uprostřed, jména kandidátů a jejich víceprezidentů na obou bocích.

To znamenalo, že ačkoli jsou demokraté v čele s Al Gorem na lístku jako druzí, přísluší jim až třetí tlačítko. Výsledkem byl nevídaný počet hlasů pro (bezvýznamnou) Reformní stranu v čele s Patem Buchananem. Mnoho z těchto hlasů mělo pravděpodobně připadnout Al Gorovi a je to považováno za jeden z důvodů Bushovy výhry.

Paradoxní je, že lístek navrhovala Theresa LePore (v té době Supervisor of Elections), která byla sama členka Demokratů. Údajně použila tento „butterfly“ systém, aby mohla být jména kandidátů vytištěna větším písmem kvůli velkému počtu důchodců v tamní populaci.

Rozhodl až soud

Ihned po skončení voleb a zveřejnění výsledků požadovali demokraté ruční sečtení těchto problematických hlasů na Floridě, které vedlo až k měsíčním soudním sporům. Nakonec byl rozhodnutím Nejvyššího soudu prohlášen za prezidenta George W. Bush a to hlavně díky zastavení přepočtu volebních hlasů na Floridě.

Bush tak v konečném součtu nasbíral 271 volebních hlasů vůči 266 hlasům Al Gorea, včetně volebních hlasů 30 z 50 států. Paradoxem však zůstává, že žádný z kandidátů nedosáhl většiny v lidovém hlasování – Bush tehdy získal 47,9 % hlasů, Al Gore 48,4 % (tedy o 539 898 hlasů více než Bush).

Tolik na úvod. V dalších článcích vám postupně představíme kandidáty stran, hlavní message jejich kampaní, budeme monitorovat plánované předvolební debaty a v neposlední řadě přinášet pikantnosti z průběhu volebního roku.

V následujícím článku vám přineseme přehled kandidátů, kteří budou o prezidentské křeslo napřesrok bojovat. Dozvíte se nejen o jejich oficiálním programu, ale také o jejich minulosti, důvodech proč kandidují a mnoho dalších zákulisních informací.

[fb_button]