Bernie Sanders: autentický socialista chce být prezidentem USA

Jarka BambuchováAmerické prezidentské volby 2016

Bernie Sanders

Oblíbený politický matador s výrazně levicovými názory, který autenticitou a zanedbaným zevnějškem uhranul Ameriku. Odmítá financování korporací, nesděluje osobní informace a ve svých 74 letech ovládá sociální sítě. 

[fb_button]

[message_box title=“Seriál o amerických prezidentských volbách 2016″ color=“blue“] [catlist name=“us-elections-2016″ numberposts=6 pagination=yes]

[/message_box]

Z aktivisty politikem

Bernie Sanders se narodil do chudé židovské rodiny v Brooklynu. Z dětství si pamatuje neustálý nedostatek peněz, ale také svůj první styk s politikou – rodiče jeho otce byli v Polsku vyvražděni nacisty.

Ačkoli je jeho zázemí striktně nepolitické, sám Bernie se angažuje se již od svého mládí. Židovství ho v tomto ovlivňuje více politickým směrem, než náboženským. Na univerzitě proto studuje politologii (political science), kde je jedním z největších aktivistů v prosazování lidských práv. Socialistou a angažovaným politikem je tak doslova desítky let.

sanders-starosta-volby-2016

Nezávislým politickým aktivistou je až do svého zvolení starostou Burlingtonu v 80. letech. Nevstoupil ovšem k Republikánům ani Demokratům a působí jako nezávislý. Série politických úspěchů, které končí porážkami Demokratů i Republikánů, pokračuje jeho zvolením kongresmanem za Vermont.

Post v následujících letech s náskokem obhajuje neuvěřitelnou dobu – celých 16 let. V roce 2007 se pak s podporou Baracka Obamy a pod hlavičkou Demokratů dostává do Senátu za svůj stát – Vermont. V následujících senátních volbách 2012 získává 71 % a je tak znovuzvolen na dalších 6 let. Jeho neuvěřitelná popularita přetrvává do současnosti, kdy podle průzkumů jednoznačně vyhrává, a poráží svými 65 % Clintonovou s pouhými 14 %.

Idealista, profesionál nebo blázen?

Dlouhá politická kariéra mu spíše dává, než bere, což se v politice zdaleka nedá považovat za pravidlo. Je progresivním socialistou, což má v Americe pejorativní konotace, které odkazují na vazbu socialismu na komunismu. I přesto se ale Sanders k socialismu dobrovolně hlásí, a videa, ve kterém obhajuje socialistické myšlenky, mají na Youtube obrovskou sledovanost. To nejsledovanější má skoro 900 tisíc shlédnutí. Začíná se proto rozlišovat vtip, že když Sanders neudělá dobré PR sobě, tak alespoň socialismu.

Bojuje za lidská práva, definancování politiky, vyrovnání rozdílnosti příjmů chudých a bohatých, bezplatné školství a celkově se tak soustředí sociální politiku a ekonomické problémy nižší střední třídy.

Oslovuje střední třídu, ale i mladé publikum, hisptery a studenty, kterým je sympatický svou upřímností, a také tím, že už desítky let opakuje s narůstající naléhavostí pořád to samé. Jeho kampaň se tak jeví jako autentická, nehraná, a on se prezentuje jako skutečně zapálený politik s ideou.

Mnoho příznivců si získává také svým vystupováním v Senátu. Například v roce 2010 má 8 a půl hodinový projev na protest proti prodloužení daňových škrtů zahájených během předsednictví George W. Bushe. I když je nepopulární zákon nakonec schválen, Sanders se zapisuje opět jako “good guy”.

Jako dobrý nástroj u něj funguje také anti-politická rétorika, podobně jako u Trumpa. Přestože je dlouhou dobou sám politikem, vyhraňuje se proti tomu, jak funguje stávající systém, a s naléhavostí vyjmenovává všechny neduhy americké společnosti, které současná politika podporuje.

Autentická nedbalost

Sandersova zatvrzelost a částečná lhostejnost k tomu, jak u projevu vypadá, jsou centrálními složkami jeho image. Nespolupracuje totiž s žádnými profesionálními stylisty. Volič tak může získat dojem, že Bernie Sanders a jeho žena z duše nesnášejí nakupování, nemají příliš cit pro sociální kontakt a vlastně se ani nestarají o názor lidí na tyto věci.

Díky tomu všemu získává jeho kampaň na prezidenta něco jedinečného a neobvyklého – autenticitu. Můžeme s jistotou říci, že kampaně nejprosazovanějších kandidátů, jako je Hillary Clinton, Donald Trump nebo Ben Carson, takový dojem nevyvolávají.

sanders-volby-2016

Ačkoli se podle dramaturgie jeho komunikace nezdá, že by vůbec spolupracoval s profesionály na volební kampaně, není to tak úplně pravda. Hlavním manažerem jeho kampaně je Jeff Weaver, který vedl již kampaň Bernieho Sanderse v senátních volbách 2006. Politickými a mediálními konzultanty jsou Phil Fiermonte a Tad Devine. Phil Fiermonte je opět Sandersovým dlouhodobým poradcem, Tad Devine se například podílel na 10 vítězných prezidentských a parlamentních volbách na světě, a deník USA Today ho v roce 2010 označil za nejrespektovanějšího amerického mediálního poradce.

Bez peněz korporací

Sanders odmítá také financování stran ze SUPER PACů, a tak svou kampaň vědomě připravuje o velkou část financí plynoucí z korporací. „Nepodporuji agendu korporátní Ameriky ani bilionářské třídy. Nechci jejich peníze. Chci kampaň, kterou budou sponzorovat lidé, ne bilionáři,“ vysvětlil Bernie Sanders při dotazu moderátora z Late Show.

Sanders Super pac

Máme 450 000 lidí, kteří do kampaně přispěli částkou v průměru 31 dolarů a 20 centů.“ Podle The New York Times pak Sanders tímto způsobem získal ke konci září 26 milionů dolarů za 3 měsíce své oficiální kampaně, což je jen o dva miliony méně, než získala za stejnou dobu Hillary Clinton.

Bez osobních informací a ignorace zvyků menšin

V Sandersově kampani chybí kromě promyšlené dramaturgie také trend intimizace, tedy sdělování osobních informací voličům. Například oficiální biografie Hillary Clintonové zní jako románová story známých spisovatelů, Jeb Bush v prvních řádcích své biografie popisuje to, jak poznal svoji ženu, a o zázračných rukách Bena Carsona byl dokonce natočen celovečerní film. Bernie Sanders si naopak zakládá na stručnosti a věcném konstatování.

Běžnou praxí ve volbách je také změna hlasu, intonace i výslovnosti podle publika, ke kterému kandidát mluví. Tento rozdíl je nejvíce vidět právě v situaci, když srovnáme řeč politika pro afroamerické a bílé publikum. Clintonová například výslovnost slov přizpůsobuje afroamerickému publiku tím, že protahuje určité hlásky, projev celkově zpomaluje, používá výraznější gesta a intonačně zdůrazňuje určité části věty. Tento “negro dialect” jí činí mezi afroameričany na “bílého kandidáta” nezvykle populární.

sanders-cerni-volici-volby-2016

Bernie Sanders ale tento zvyk ignoruje, a je tak možné, že se kvůli tomu message k voličům již zvyklým na profesionální komunikaci politiků vůbec nedostane. Právě mezi afroameričany není Sanders příliš známý, což se může projevit jako zásadní. Sám dokonce přiznal, že tento fakt zprvu podcenil, a v příštích momentech kampaně se snaží více vyjadřovat např. k nerovnosti policejního násilí vůči afroameričanům.

Sociální sítě – překvapivě dobrý výsledek

Zatímco ve způsobu veřejného projevu se má po technické stránce Bernie Sanders co učit, svým přístupem si již na Facebooku získal více fanoušků, než propagovaná Clintonová. Konkrétně se číslo jeho followerů blíží k 1 milionu a 9 tisícům lidí. V souvislosti s tím Politico oznámil, že podle Facebooku jsou Clintonová a Bernie nejsilnějšími kandidáty na prezidenta. Jen jejich komunikace včetně pozitivních i negativních reakcí totiž tvoří většinu generované komunikace všech kandidátů.


A na Twitteru si vede také výborně, na oficiálním účtu prezidentské kampaně má sice jen 800 tisíc sledujících, ale zato přes 4 tisíce příspěvků – což je cca 1,7 x více než Hillary Clinton, a 2,3 x než Ben Carson. Má ale také druhý účet, kde se jeho sledovanost blíží k 950 tisícům sledujících a počet tweetů přesahuje 13 tisíc. Jsou to hlavně trefné poznámky, co mu na Twitteru přináší nejvyšší počet retweetů. Nejznámější tweet, kterým reagoval na probíhající Republikánskou debatu, sdílelo 33 tisíc lidí. „To je konec. Ani jedno slovo o ekonomické nerovnosti, změně klimatu, občanské podpoře nebo studentských půjčkách. To je důvod, proč jsou Republikáni tak mimo.“

I kdyby Bernie Sanders nakonec prezidentskou kampaň nevyhrál, už dnes přináší Americe mnoho: nostalgické ohlédnutí k ideálům, o kterých bývala americká politika ve svých raných počátcích.

[fb_button]