Problém v soukromí může politika zničit, hodnocením PR jsou volby, nebo komunikace Miloše Zemana je jako nekvalitní potraviny. To vše zaznělo na debatě odborníků o politickém PR.

[fb_button]

Ve čtvrtek 26. března se v Praze pod záštitou Institutu komunikačních studií a žurnalistiky uskutečnila debata na téma „Politické public relations“. Hostujícími diskutéry této akce se stali Denisa Hejlová (odbornice na politické PR a image-making), Barbora Petrová (politoložka a politická konzultantka), Marek Wollner (dramaturg pořadů 168 hodin a Reportéři ČT), Jindřich Šídlo (šéfredaktor politického zpravodajství Hospodářských novin) a Petr Kolář (redaktor MF Dnes).

Diskuze, moderovaná odbornicí na politický marketing Annou Matuškovou, přilákala více než stovku studentů přímo do diskuzního sálu a další sledovali stream této debaty živě na internetu.

Formát  měl zahrnovat jak akademické pojetí PR v podání přítomných akademiček, tak také zákulisní rozhovorové historky diskutujících žurnalistů. Poté co dostali jednotliví diskutující prostor pro krátké úvodní slovo, následovaly dotazy z řad přítomných studentů a také dotazy hromadící se na sociálních sítích.

V první části se diskutovala otázka: „Co je to vlastně politické PR? Soukromí versus veřejný prostor“. „Politici pracují na své image, snaží se ovlivnit voliče nejrůznějšími cestami, nejenom politickým programem, ale i působením na jejich city,“ řekla k tématu Denisa Hejlová a nabídla také historický diskurz k této problematice. V dalších příspěvcích zaznělo, že novináři nejsou automaticky političtí slídilové či bulvární voyeři a že jakýkoli problém v soukromí může politika zničit.

Mezi novináři panovala shoda na tom, že by politik měl dát novinářům alespoň trochu nahlédnout do svého soukromí, nebo jim dát přinejmenším takovou iluzi. V opačném případě hrozí, že má co skrývat.

Průkopníkem kladného přístupu ke sdílení soukromí v kampani byl Václav Klaus, který bezprecedentně před novináři políbil na tvář svou ženu. S podobným přístupem jsme se mohli rovněž setkat u Mirka Topolánka, jež svou kampaň v roce 2006 absolvoval po boku své manželky.

Naopak vysokou mírou ostražitosti se před volbami v roce 2010 ohradil Petr Nečas, který si bedlivě hlídal veškerou komunikaci mezi novináři a svou ženou.

V této části debaty byla rovněž diskutována důležitost exkluzivity a především důvěryhodnosti informace, se kterou přicházejí novináři na mediální trh. Exkluzivita byla nazvána „platební jednotkou zpravodajství“, která prodává noviny.

Politika není lehké řemeslo

Nezaměnitelnou roli při tvorbě PR a image politika hrají především osobností předpoklady. Jako příklad politika s perfektním využitím vlastního charisma byl zmíněn Miroslav Kalousek, ačkoli byla následně Jindřichem Šídlem zpochybněna jako proměna z „drsného politika“ na „nositele odkazu Václava Havla“.

Diskutujícími byl naopak negativně hodnocen neúspěšný kandidát na prezidenta Jan Fischer, především kvůli častému a nepříliš přesvědčivému využívání gest při proslovech.

V souvislosti s PR kampaněmi jednotlivých politických stran se diskutující shodli, že výsledky PR jsou viditelné pouze při volbách.

Komunikace Miloše Zemana jako nekvalitní potraviny

Otázka soukromí politiků a využívání rodiny v kampani poskytla plynulý přechod k další části debaty, jenž se snažila analyzovat dosavadní vystupování a PR prezidenta Miloše Zemana.

Tato diskuze se rozvášnila poté, co byla připomenuta bulvární zpráva o možném účinkování dcery Miloše Zemana při natáčení pornografických materiálů. To mělo dle Jindřicha Šídla za následek preventivní neúčast Miloše Zemana na volební kampani SPOZ při volbách do sněmovny v roce 2013.

Shoda nad hodnocením PR prezidenta Miloše Zemana mezi zúčastněnými odborníky však neexistovala. Zazněl například názor, že český prezident PR nemá či názor zcela opačný. Tedy, že využívá promyšlenou strategii, založenou na předem zvoleném publiku,  se kterým srozumitelně komunikuje vybraná témata.

Markem Wollnerem však byl například negativně hodnocen za styl komunikace, jímž nekultivuje české politické prostředí a své voliče, a za využívání „národních mindráků“.

Do tohoto tematického bloku přispěla Denisa Hejlová metaforou, kterou přirovnala styl komunikace Miloše Zeman k nekvalitním potravinám. Ty jsou obdobně založeny na předpokladu útoku na nejnižší velmi populistické pudy, které v marketingu vždy velmi dobře fungují.  Všichni spotřebitelé jsou si toho vědomi, ale vzhledem k jejich ceně si jich v České republice daří prodávat velké množství. Podobným způsobem se dle jejího mínění rozhodují i voliči.

„Nad médii se vyhrát nedá – pokud si je nekoupíš“

Poslední část debaty směřovala k tématu nezávislosti českých medií a možnostech politiků je ovlivnit. „Všem občas volal Miroslav Kalousek po ránu“ poznamenal do diskuze Jindřich Šídlo a popsal praktiky, se kterými se setkal v celé historii svého působení v žurnalistice.

Stěžejním bodem tohoto bloku však byl dotaz týkající se četnosti oficiálních či neoficiálních nátlaků ze strany politiků na činnost médií, přičemž se debata logicky přesunula k událostem posledních dní – stížnosti společnosti Agrofert na vysílání České televize.

Marek Wollner mimo jiné uvedl, že je běžné, když se po odvysílání politické reportáže strhne vlna kritiky a stížností. Za bezprecedentní však považoval opakované stížnosti společnosti vlastněné vicepremiérem Andrejem Babišem. Ten zároveň „pravidelně, mimo tyto oficiální zprávy informuje vedení České televize, že děláme moc o Agrofertu nebo moc o něm samotném, o hnutí ANO,“ dodal Marek Wollner.

Jak se nenechat zneužít pro politické PR?

K dalšímu dotazu „Jak se nenechat zneužít pro politické PR?“ Marek Wollner poznamenal, že by se nenechal politikem pozvat na večeři, možná ani na oběd. „Já s ním půjdu na kafe,“ doplnil. Jindřich Šídlo naopak přišel s myšlenkou, že každý novinář se nechá někdy politickým PR zneužít, jelikož se mu zdá informace být zajímavá nebo relevantní.

Jedna z posledních otázek z publika byla, kterou PR kampaň považují přítomní diskutující za nejúspěšnější. Avšak na tuto otázku se zdráhala většina přítomných odpovědět. „Je to nějaká, o které nikdo neví, co se podařilo… O čem se prostě nemluví!“ dodala Barbora Petrová. Úkolem dobře odvedeného politického PR totiž je, aby se do médií dostalo to, co chcete, a nedostalo se tam to, co nechcete.

Fotografie: Kateřina Písačková

 [fb_button]

Adam Kubný

Externí spolupracovník IPM. Vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na politologii a manažerskou psychologii. Zaměřuje se na komunální politiku a legislativní procesy.