Volební kampaně 2013 přinesly do České republiky mimo jiné průkopnické kroky v americké technice volební agitace door-to door. Zástupci Strany zelených a TOP 09 se poprvé vydali klepat na dveře voličů.
[fb_button]
Pod označením door-to-door kampaně, neboli kampaně „od dveří ke dveřím“, se skrývá technika, o které se v souvislosti s několika posledními volebními kláními v ČR čím dál více mluví, ale málo která strana nebo kandidát si na její realizaci skutečně troufne.
A zatímco zejména v USA je obcházení voličů „každodenním chlebem“ dobrovolníků, spolupracovníků, ale i jednotlivých kandidátů, v ČR, i přes několik pokusů, vidíme v souvislosti s oslovováním voličů v místě jejich bydliště spíš přešlapování na místě a spoléhání se na osvědčené billboardy, mítinky a placené rozdávání letáků. A to i přesto, že se strany obecně shodují v tom, že billboardové kampaně nejsou efektivní v oslovování voliče.
Kdo se bojí, nesmí ke dveřím
Kampaně od dveří ke dveřím jsou nezbytnou součástí téměř každé americké politické kampaně, přičemž důležitosti nabývají zejména v kampaních lokálních, které nedisponují tolika finančními prostředky.
U větších kampaní se pak můžeme setkat s tím, že proklamovaná door-to-door aktivita má za cíl spíše vytvořit mediální event, než že by se stala účinným prostředkem k oslovování voličů. Je vcelku jasné proč. Tento druh kampaní je totiž extrémně náročný ze tří hledisek:
Prvním z nich jsou lidské zdroje. Proto, aby měla taková kampaň efekt, je třeba získat velké množství dobrovolníků, kteří potřebují proškolit a dále motivovat. Rovněž vyžaduje precizní vytipování lokalit, koordinaci jednotlivých dobrovolnických skupin, aby se v lokalitách nedublovali. Třetím aspektem, který nelze u door-to-door ignorovat, je časová náročnost celé akce a to nejen z pohledu dobrovolníka.
Na druhou stranu finanční náklady na její exekutivu jsou v porovnání s jinými technikami oslovování voličů minimální. Podle řady odborníků tak door-to-door představuje nejúčinnější způsob, jak generovat hlasy. Svou roli sehrává zejména vytvoření osobního pouta a často i „moment překvapení“, pokud u jeho dveří kandidát zazvoní. Osobní setkání s kandidátem je v našem prostředí totiž stále raritou. Volič je konfrontován s tím, že vidí, že kandidát je člověk z „masa a kostí“ a ne jen odosobněná postava z předních stran deníků.
Kandidát však nemůže být všude. I v takovém případě může díky svým aktivním dobrovolníkům získat větší důvěryhodnost a kredit ve voličových očích, neboť vidí, že skutečně existují lidé, kteří kandidáta podporují a tráví svůj volný čas dobrovolnou prací pro něj.
Najít vhodnou míru volební agitace
Je nepochybné, že taková agitace může přinést ovoce, na druhou stranu se může stát i to, že volič, pokud bude například kontaktován příliš často, může nabýt nepříjemného pocitu, že se strana vlamuje do jeho soukromí. To může voliče odradit a ještě k tomu straně/kandidátovi udělat negativní „PR“ ve voličově okolí. Tato otázka se stává ještě palčivější v kontextu zkušenosti post-komunistické společnosti, která může citlivěji reagovat na skutečnost, že je politika opět vtahována doslova až k němu domů. A to je možná jeden z důvodů, proč české politické strany k door-to-door kampaním přistupují s despektem.
Opatrné začátky door-to-door v ČR
Za jednoznačné průkopníky door-to-door kampaně lze bezpochyby označit TOP 09, která se před krajskými a senátními volbami chopila příležitosti a ohlásila jako první využití tohoto nástroje v některých lokalitách.
Strana přitom nepopírala, že se inspirovala na Slovensku, kde tento nástroj úspěšně využila KDH. V rámci door-to-door kampaně jsme pak u TOP 09 mohli sledovat i vcelku sofistikovanou úvahu nad efektivitou tohoto nástroje, kdy si strana nejdříve změřila tzv. index pravicovosti, který na základě volební geografie straně určil, kolik je v jakém okrsku voličů pravice a levice a podle toho volila, kam vyslat kandidáta a dobrovolníky.
Navíc, krom oslovování voličů strana byla vedena zájmem o postupné budování databáze potencionálních voličů, které by mohla oslovit i do budoucna, což však narazilo na problémy s platnou právní úpravou zákona o ochraně osobních údajů.
Podobně jako Slováci TOP 09 také vyzkoušela i „obývákovou kampaň„, kdy kandidát přijde na pozvání debatovat do domácnosti s rodinou a jí pozvanými lidmi. Bylo by naivní se domnívat, že takové akce probíhaly masově. Spíše se potvrdilo, že tyto aktivity mají za cíl získat mediální pozornost, spíše než plošně zasáhnout voliče.
V uplynulých předčasných volbách se o door-to-door kampaň relativně úspěšně pokusila i Strana zelených, která šla do kampaně s ambiciózním plánem, který měl door-to-door kampaň využívat masově ve všech volebních krajích.
Vzhledem k omezeným lidským zdrojům však door-to-door kampaň nedosáhla takového měřítka, jak jsme zvyklí například z USA, Francie či Německa. I tak se ale Strana zelených zařadila mezi první české strany, které se pokusily door-to-door kampaň využívat jako běžnou součást své předvolební kampaně.
[fb_button]
Linda vystudovala politologii se zaměřením na politický marketing. Analýzy, příprava a exekutiva kampaní je tím, co ji baví.