Anthony Downs se pokoušel z pohledu teorie racionální volby a prostorových modelů vysvětlit chování politických stran a způsob, jakým se strany snaží přilákat co největší množství voličů. Podle Downse se tak politické strany chovají podobně jako obchodní společnosti, které soutěží o přilákání co největšího počtu zákazníků (voličů).
Prostorový model Anthony Downse
Anthony Downs navázal na prostorový model Harolda Hotellinga. Downsova práce An Economic Theory of Democracy z roku 1957 znamenala důležitý milník ve vývoji prostorových modelů. Downs stejně jako Hotelling vychází z jednoduchého modelu dlouhé ulice, ale ten přeznačil na pravo-levou škálu (podle míry vládních intervencí do ekonomiky). Ty vlády, které plně kontrolovaly trh, by se v tomto modelu umístily na levý okraj, vyznavači neregulovatelného trhu poté na pravý konec.
Také ostatní části modelu byly přeznačeny – obchody nyní představovaly politické strany, ze zákazníků se stali voliči a z původní vzdálenosti se stala vzdálenost ideologická. Politické strany i voliče je poté možno umístit na jednu osu.
Stejně jako v příkladu Hotellinga, kde se dva obchody postupně přibližovaly středu, se i zde budou dvě strany postupně přibližovat ke středu osy, protože takto se ideologicky přiblíží největšímu počtu voličů. Důsledkem toho je ale stírání ideologických rozdílů až se nakonec strany stanou velmi podobnými.
Stejně jako v Hotellingově modelu i zde strany ztrácejí podporu lidí z okraje osy, tedy extremistů, zejména pokud se stanou příliš podobnými a nebude mezi nimi možno rozlišit. V jakém bodě se zastaví přibližování stran záleží na tom, kolik extrémistů strany posunem ke středu ztratí a kolik umírněných získají.
Odliv extrémistů je tím faktorem, který brání kompletnímu ideologickému splynutí obou stran. To, jestli se ve společnosti budou vyskytovat dvě nebo více stran, záleží na (1) tvaru distribuce voličů a (2) volebních pravidlech.
Zjednodušeně Anthony Downs konstatuje, že pro dvě strany je nejvýhodnější umístit se blíže středu, kdy jedna strana ovládne prostor od středu doleva, druhá pak od středu napravo. Jednotlivé strany tedy podle Downse budou formulovat takový program, který bude vyhovovat většině voličů.
Všechny strany chtějí získat co největší výhodu a umisťují se svou nabídkou ke středu, aby byli schopny oslovit co nejpočetnější skupinu občanů, díky jejichž hlasům by mohli vytvořit vládu s co nejsilnější oporou v parlamentu.
Na druhou stranu, sám Downs uznává, že strany si jakýsi brand, jež stranu spojuje s jejími ideologickými kořeny, uchovávají. I když tedy soutěž mezi stranami postrádá principiální podstatu a je spíše o drobných odlišnostech v navrhovaných řešeních problémů, neznamená to, že strany zaujmou identická politická stanoviska a nabídnou voličům zcela stejný produkt.
Downs tento vývoj očekává u dvoustranického systému, ve více-stranickém uspořádání naopak předpokládá, že pro strany je výhodnější se více vázat k ohraničeným voličským segmentům a strany by naopak měly více zdůrazňovat vzájemné odlišnosti.
Teorie racionální volby Anthony Downse
Kromě prostorových modelů zasáhl Downs také do teorie racionální volby. Downs představil politickou analogii ke známému ekonomickému konceptu homo economicus; člověk ekonomický je racionálně uvažující a hospodařící, zaměřený primárně na zvyšování zisku – užitku, za minimálních nákladů, člověk politický (homo politicus) přebírá atributy racionality i maximalizace užitku při rozumné míře nákladů, ale zaměřuje se na politickou sféru – typicky výběr volených zástupců nebo konkrétních politik.
Člověk politický nebude moci kalkulovat do budoucna v takové míře, jako člověk ekonomický, stejně jako člověk ekonomický i člověk politický zůstává zjednodušením komplexní lidské osobnosti, kterou bude charakterizovat neustálé zvažování zisků a nákladů.
Racionalita se u Downse nikdy nevztahuje na cíle, které člověk sleduje, ale pouze na použité prostředky, protože definičním kritériem racionality je efektivnost, tedy maximalizace výstupů z daných vstupů.
Racionalita podle Downse
Racionální člověk je podle Downse charakterizován jako ten, který:
- je vždy schopen výběru, pokud je mu představen set alternativ
- jednotlivé alternativy dokáže seřadit podle preferencí
- preference jsou tranzitivní
- vždy vybere tu alternativu, která má nejvyšší preferenci
- vždy udělá stejné rozhodnutí za předpokladu stejných podmínek
Za racionální chování přitom Downs považuje to, které bylo efektivně navrženo k dosažení vědomě vybraných cílů, ať už ekonomických, nebo politických.
Downsův model racionálního přístupu k volbám počítá s úplnou a bezplatnou informací, tz. všichni voliči mají k dispozici všechny informace potřebné k racionálnímu rozhodnutí a získání této informace je nestálo čas ani peníze.
Na základě této informace se volič umisťuje do politického prostoru, který je obsazen politickými stranami, kde následně volí tu, která je mu nejblíže – tedy tu, ze které pro něj plyne nejvyšší užitek.