S konceptem univerzální, catch-all strany poprvé přišel v 50. letech dvacátého století Otto Kirchheimer. Takto chápaný model strany reaguje na postupnou erozi tradičních sociálních a náboženských rozporů, jenž s sebou nese rozvazování dřívějších pevných vazeb jasně ohraničených voličských segmentů ke konkrétní politické straně.

Voliči z různých sociálních skupin a tříd nově začali být flexibilnější ve svých postojích a tedy i jednotlivé voličské segmenty od sebe byly čím dál méně odlišitelné. Voliči totiž nově začali sdílet podobné politické preference, podobné hodnoty a zájmy.

Na tuto zásadní společenskou změnu pak musely reagovat i politické strany, které proto radikálně omezily svou ideologickou zátěž a vyšly vstříc k volatilním („nezakotveným“) voličům. Strany tak byly v důsledku tohoto procesu nuceny opustit prosazování partikulárních zájmů jednotlivých společenských segmentů a naopak koncipovat svou nabídku pro rozsáhlejší politický trh.