Konfliktní linie, někdy také štěpící linie (anglicky cleavage) je v politologii odborný výraz označující konflikt, který dělí voliče na rozdílné skupiny do odlišných volebních bloků.
Podle teorie cleavage na základě těchto konfliktů vznikají politické strany, které vždy reprezentují určitou názorovou skupinu a vyhraňují se proti druhé názorové skupině – vždy tedy vznikají dva typy stran, které zastává opačná stanoviska k danému tématu.
Teorie cleavage vychází z předpokladu, že voliči nejsou přirozeně předurčeni k volbě určité strany, ale volí tu stranu, která je nejblíže jejich vlastní pozici. Tato pozice se může v čase proměňovat, většinou je však hluboce ukotvena a dotýká se velké části občanů ve společnosti. V každé zemi můžeme nalézt trochu odlišné konfliktní linie, které reflektují rozdílný historický, politický a ekonomický vývoj dané společnosti.
Podle politologů Steina Rokkana a Martina Lipseta se tradiční konfliktní linie ve společnosti odehrávají mezi:1
1) zaměstnavateli (vlastníky) a zaměstnanci (pracujícími)
V českém prostředí může být příkladem dichotomie mezi ODS a ČSSD, případně mezi stranami podporujícími podnikatele a stranami dělnickými a komunistickými.
2) městem a venkovem
V českém prostředí byla příkladem této dichotomie agrární strana existující za 1. Československé republiky, která hájila zájmy venkovských zemědělců. Politické strany primárně zastupující zájmy měst se v historii české politiky nevyskytují. Dnes se problematice venkova částečně věnuje Strana zelených, KSČM a SPOZ. Druhý pól problému částečně zastupuje například TOP09.
3) církví a státem
Příkladem této konfliktní linie může být existence křesťanské strany KDU-ČSL, v kontrastu s existencí stran, které hájí zájmy státu. Je však nutné dodat, že tato konfliktní linie mezi církví a státem byla v České republice do velké míry vyřešena sekularizací. Je však nadále patrná v zemích, které jsou nábožensky rozdělené.
4) centrem a periferií
Tato štěpící linie se často objevuje ve státech, ve kterých se vyskytují koncentrované národnostní, etnické či socioekonomické skupiny s cílem oddělit své území od zbytku státu a vytvořit vlastní stát pomocí procesu decentralizace. Svou politiku staví oproti politice stran, které chtějí zachovat jednotný stát. V Evropě se tato linie týká Baskicka vs. Španělska, Korsiky vs. Francie a částečně probíhá i ve Velké Británii.
5) demokracií a totalitou
Příkladem jsou strany systémové, které navrhují konstruktivní politiky (policy) v rámci již existujícího systému, oproti stranám antisystémovým. Antisystémové strany mají již v programu deklarovano usnahu o zásadní změnu systému. Příkladem demokratické linie je většina relevantních stran v ČR, příkladem anti-systémových stran je např. KSČM či Dělnická strana.
Můžeme však nalézt množství štěpících linií, které odpovídají specifikům rozdílných zemí, a zároveň skoro nikdy nenajdeme politickou stranu působící jen na základě jedné konfliktní linie. Může jít například o konflikt mezi etnickými skupinami, konflikt mezi různými ideologiemi (např. komunismus versus kapitalismus) atd.
Pokud se vyskytne téma, které společnost dělí napříč stávajícími konfliktními liniemi a vytváří tak dvakrát více názorových skupin, nazýváme tuto štěpící linii anglickým názvem cross-cutting cleavage.
Konfliktní linie mohou nově vznikat v reakci na vývoj společnosti, ale také zanikat. Jejich studium vysvětluje vznik a chování politických stran, včetně možnosti predikce do budoucnosti. V důsledku vzniku štěpící linie může dojít například ke sloučení dvou stran, k zániku stran, nebo ke vzniku nových.
Linie se mohou také posouvat v reakci na vznik dalších konfliktních linií, což může ovlivňovat programy politických stran. Počet konfliktních linií také souvisí s polarizací stranického systému.2
[divider scroll_text=“zdroje“]
(1) LIPSET Seymour Martin a Stein ROKKAN. Party systems and voter alignments: cross-national perspectives. Free Press. 1967.
(2) SUNDQUIST James L. Dynamics of the Party System: Alignment and Realignment of Political Parties in the United States. Washington: Brookings Institution Press, 1983.