PR (public relations), tedy “vztahy s veřejností” je považováno za určitou výseč politické komunikace. Přitom je velice komplikované najít pomyslnou dělicí čáru mezi politickou komunikací, PR a politologickým výzkumem.
Pod politické PR spadají techniky a nástroje, kterých využívají politické strany k tomu, aby budovaly vztahy se svým okolím, především s veřejným míněním a dokázaly jej ovlivňovat. PR je dlouhodobá a cílevědomá činnost, založená na obousměrné komunikaci.
Za zakladatele je považován Edward L. Bernays, který již v roce 1952 napsal, že PR sestává ze tří částí, a to informovat lidi, přesvědčovat lidi, nebo integrovat lidi mezi sebou. Nejprve se s pojmem setkáváme v ekonomickém prostředí, poté bylo přijato a využito i v politické sféře PR.
PR je řazeno k marketingu jako odvětví propagačních aktivit, využívajících kanálů komunikace. Jeho využití se ovšem nesoustřeďuje pouze na oblast privátního sektoru, ale také na nekomerční sféru.
Účinné PR vyžaduje flexibilitu, rychlé reakce v konkrétních situacích, ale v případě potřeby také změnu strategie.
Mezi nástroje politického PR patří nejen tiskové konference, různé společenské události, kde se strana či kandidát prezentuje, ale také sponzoring, fundraising, tiskové zprávy, veřejné vystoupení či mediální identita, tedy budování vizuální identity atd.