Racionalizace jakožto pojem je v politickém prostředí známá spíše ve slovním spojení „racionalizace parlamentarismu.“ Jedná se o nový koncept, kterému se věnuje politolog Michal Kubát. Hlavním předpokladem je zefektivnění zasedání parlamentu, skrze reformu jednacího řádu či revizi legislativního procesu. Těmito mechanismy my mělo dojít k zamezení vlivu české politické kultury, která je typická autonomií poslanců vůči stranám či jejich individuální zákonodárnou iniciativou.1
Základem tohoto konceptu je posílení exekutivy, za současného respektování parlamentu. Parlament dle něj plní funkci podporovatele vlády, než jejího mocenského konkurenta. S tím je spojeno posilování pozice premiéra, jakožto hlavy exekutivní moci.2
Racionalizace parlamentarismu vede následně ke koncentraci stranického systému a samotných politických stran, posilování lídrů jednotlivých stran, což je důležitým předpokladem pro personalizaci politiky. Naopak netíhne k rozvolňování vztahu politická strana – volič. Je však důležité oba pojmy, racionalizaci a personalizaci, od sebe důsledně oddělovat, ačkoli spějí ke stejnému cíli – zefektivnění demokratických režimů. Vedou k posílení vládních koalic, které se již nebudou opírat o minimální většinu, či omezení vzniku a zániku malých stran, které jsou schopné v politickém prostředí přežít jedno, maximálně dvě volební období.3
[divider scroll_text=“zdroje“]
(1), (3) KUBÁT, Michal. Současná česká politika: co s neefektivním režimem?. Vyd. 1. Brno: Barrister, 2013, 119 s.
(2) Co je a co není personalizace politiky. Global politics [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.globalpolitics.cz/clanky/co-je-a-co-neni-personalizace-politiky