Systém dvou a půl strany je druh soutěživého stranického systému. Typ definoval francouzský politolog Jean Blondel v 60. letech 20. století.

Jedná se o situaci, kdy jsou v systému tři relevantní strany, dvě z nich jsou velmi silné, a třetí strana má naopak velmi nízkou podporu. Zpravidla se jedná o stranu reprezentující politický střed, není to ale pravidlem. Je nazývána také jako strana pivotní, neboť je ochotná spolupracovat s oběma velkými stranami. Malá strana je i přes svou nízkou voličskou podporu velmi důležitá, protože představuje koaličního partnera pro strany velké – které sami většinu nemají, a spolu koalici neutvoří. Má proto velký koaliční potenciál.

Systém dvou a půl strany má své varianty v souvislosti s užším zařazení politických stran působících v daném systému. Kromě varianty silné levicové strany, silné pravicové strany a slabé středové strany se v Evropě objevila také varianta, kdy malá strana byla levicová a silné strany byly tvořeny politickým středem a pravicí. Varianty se silnou levicí byly v celé Evropě blokovány.