Veto je projevem nesouhlasu, kterým lze znemožnit určitou činnost. Tato možnost je součástí politického jednání například v rámci zákonodárného procesu. Každá strana má tak právo jednostranně zastavit projednávání, což znamená de facto neomezenou moc.

České právo tento koncept kodifikuje již v ústavě z roku 1918. V současnosti právem veta disponuje prezident republiky, kdy má možnost vrátit jakýkoli zákon (vyjma ústavního zákona) Poslanecké sněmovně k novému projednávání.

Právo veta lze rozdělit dále na:

• Suspenzivní veto – veto pozbývá platnost při splnění určitých podmínek. Například v případě veta prezidenta ČR musí Poslanecké sněmovna vyslovit souhlas se zákonem většinou všech poslanců.

• Absolutní veto – jedná se o definitivní zablokování projednávání. Tento koncept je využíván například při projednávání Rady bezpečnosti OSN.