Většinové volební systémy je souhrnné označení pro volební pravidla, které vytváří silnou disproporci mezi výherci a dalšími v pořadí. V takových volebních systémech jsou všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jedné kandidátce.
Dělení většinových systémů:
- Jednokolové
- Nominální – platí, že nevyžadují absolutní většinu hlasů, pouze relativní většinu. Liší se počtem hlasů, charakterem kandidátů a velikostí obvodů.
- Systém prvního v cíli (FPTP, FPP – First-past-the-post)
- Simultánní hlasování (PBV – Party block vote)
- Ordinální – voliči určují pořadí kandidátů.
- Alternativní hlasování (AV – Alternativ vote)
- Doplňkové hlasování (SV – Suplementary vote)
- Nominální – platí, že nevyžadují absolutní většinu hlasů, pouze relativní většinu. Liší se počtem hlasů, charakterem kandidátů a velikostí obvodů.
- Vícekolové
Paradox většinových systémů
Představme si fiktivní pětičlenný zastupitelský sbor, který se volí v pěti jednomandátových obvodech. Rozděluje se 25 000 hlasů, v každém obvodu 5 000. Volby dopadnou následovně:
Obvod |
strana A |
strana B |
1 |
2600 |
2400 |
2 |
2600 |
2400 |
3 |
2600 |
2400 |
4 |
2600 |
2400 |
5 |
1000 |
4000 |
Celkem |
11400 |
13600 |
I když strana A ve čtyřech obvodech zvítězila relativně těsným výsledkem, získala 4 mandáty. V jednom obvodě utrpěla drtivou porážku. Celkově tedy strana A získala 11 400 hlasů a strana B 13 600 hlasů.
Zastupitelský sbor je ale složen ze 4 zástupců strany A a jednoho zástupce strany B. Kdyby se volby konaly podle poměrného systému, získala by strana B tři a strana A dva mandáty.
Geografický aspekt voleb je ve většinových systémech tak silný, že může obrátit výsledky. To se dokonce i dvakrát přihodilo ve Velké Británii v roce 1951 a 1974. Úmyslné úpravě podoby volebních obvodů se říká gerrymandering.