Volební chování je širokou oblastí výzkumu politických věd, která objasňuje vztahy mezi voličstvem a politickými stranami ve volbách.
Vychází z vědomí, že volební výsledek není utvářen pouze na základě střetu nabídky politických stran a individuálního rozhodnutí voliče, ale je důsledkem vzájemného ovlivňování mezi voliči a politickými subjekty. Cílem výzkumu je charakteristika voličstva, na základě které pak politické strany formulují či upravují svou nabídku.1
Chování voličů je ovlivněno jak dlouhodobými faktory, tak i krátkodobými. Mezi dlouhodobé patří především socio-politické štěpení, které je v každé společnosti a době přítomno v jiné podobě. Může jím být rozdílná životní úroveň nebo systém hodnot.
Mezi krátkodobé faktory se řadí například charakter volební kampaně, informace v médiích, stranická prezentace strany včetně lídrů, případně hodnocení působení politické strany v daném úřadu.
Volební chování je také ovlivněno volebním systémem, který může voliči umožňovat volbu podle osobních preferencí a inklinace, nebo je naopak nutí uvažovat strategicky, a volit menší zlo.
V rámci politologie a sociologie bylo vytvořeno množství teorií vysvětlujících změny volebního chování.
[divider scroll_text=“nahoru“]
(1) CABADA, Ladislav a Michal KUBÁT. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 978-807-3800-765.