Jako volební kampaň označujeme proces předcházející samotnému hlasování občanů ve volbách, kdy se politické strany či kandidáti snaží za pomocí forem politické komunikace oslovit potencionální voliče a získat jejich hlas.

Téma volebních kampaních je v dnešní politologii úzce svázáno s výzkumem politického marketingu, jehož metody politické subjetky stále více využívají k oslovování voličů.

Existuje ovšem nepřeberné množství definicí a typologií volebních kampaní. Například David Denver a Gordon Hands vymezují volební kampaně podle jejich cílů, kterými jsou:

• Informovat voliče – o konání voleb, programu atd.
• Přesvědčit voliče
• Posílit stávající podporu
• Mobilizovat voliče

Historie profesionálních volebních kampaní souvisí s rozšiřováním volebního práva na přelomu 19. a 20. století. Z hlediska vývoje politické komunikace pak lze kampaně rozdělit na premoderní, moderní a postmoderní.

Pro premoderní kampaně je typická nízká organizovanost, přímá komunikace mezi voliči a kandidáty, podstatná role stranického tisku a místních organizací či stabilní podpora stran zajištěná vysokou mírou identifikace voličů.

Moderní kampaně jsou spojeny s rozvojem televizního vysílání, uvolněním vazeb voličů na konkrétní strany a centralizací kampaní.

Od 90. let se pak prosazují postmoderní kampaně, které se vyznačují minimálními vazbami mezi voliči a konkrétními stranami. Kampaň bývá permanentní a tržně orientovaná, důležitou roli pak mají profesionální poradci a agentury, nová digitální média a sociální sítě či využívání marketingových metod.

Autorkou této často užívané typologie je americká politoložka Pippa Norris.