Fischer utratil pravděpodobně nejvíce finančních prostředků ze všech prezidentských kandidátů na první kolo, téměř 28 mil. Kč (u Zemana nelze dopočítat kolik vložil do prvního kola). Jak s nimi v kampani nakládal?
Tým Jana Fischera v porovnání s ostatními kandidáty měl větší množství odborníků resp. profesionálů na vedení kampaní (bez rozdělení na odborníky na politickou a klasickou kampaň). Využíval také služeb zahraničních poradců.
Určitou nevýhodou je možné spatřovat v tom, že Fischerův volební manažer neměl předchozí zkušenosti s vedením politické kampaně. Na toto místo by se přeci jen lépe hodil člověk, který s politickou kampaní zkušenosti má. I přesto by se ale dalo předpokládat, že kampaň bude jednou z nejlepších.
Fischerův tým – stejně jako i většina ostatních – vytvářel po dobu kampaně vlastní síť dobrovolníků. Částečně mu to pomáhalo vyrovnávat handicap, že nebyl stranickým kandidátem, a v kampani tak nemohl využívat stranické struktury.
Fischer jako jediný vytvořil i speciální stránku pro dobrovolníky a podporovatele. Zde se mohli registrovat, měli přehled o úkolech, se kterými mohli pomoci, získat za to body a nejlepší i ceny. Touto aktivitou se kampaň přibližovala těm americkým. Přišel s ní ovšem pozdě, až v prosinci, čili asi měsíc před volbami.
Tři vlny Fischerovy kampaně
Cílem kampaně bylo volby vyhrát a vést kampaň slušně a transparentně. Kampaň byla složena ze tří vln. První se snažila kandidáta představit jako nezávislého a nestranického s mezinárodními zkušenostmi, poukázat na jeho odbornost, připomenout úspěchy úřednické vlády a poukázat na skromné a umírněné vystupování.
V druhé vlně se pracovalo s programem, byl představován na mítincích, rozdáván a hovořilo se o něm v debatách. Třetí vlna se snažila reagovat na vzestup Karla Schwarzenberga.
Fischer ve své kampani hojně využíval průzkumy a výzkumy. Pomáhaly při formulaci strategii, její korekci a také při tvorbě programu.
Průzkumy ale nebyly využívány k rozlišování cílových skupin. Kampaň mířila na všechny. Fischer vystupoval smířlivě, nešířil žádná menšinová stanoviska, slogany kampaně byly formulovány široce, komunikace se neodlišovala podle typu kanálů (mimo mladší generace se kterou volební tým komunikoval prostřednictvím sociálních sítí).
Fischer měl působit jako skromný klidný odborník s vysokým morálním kreditem, nestraník s úspěšným premiérským angažmá. Právě v intencích téměř nulového targetingu (určité cílení probíhalo podle oblastí podpory) a positioningu je třeba vnímat Fischerovu nevyhraněnost, beznázorovost, pro které dostal přezdívku želé.
Komunikace s voliči a komplikace s databází
Fischer podobně jako většina kandidátů sbíral v průběhu kampaně kontakty na voliče a vytvářel si z nich databázi. Tu pak využíval k rozesílání newslettru a k žádostem o pomoc v kampani. Tento typ databáze, ale není možno porovnávat s databázemi používanými při kampaních v USA (viz text o kampani Tonyho Halla).
Příčinou je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který umožňuje sbírat údaje o voličích jenom s jejich zaznamenaným souhlasem. Proto neexistuje v ČR žádná ucelená databáze voličů a kandidáti si musí vytvářet databáze voličů a podporovatelů sami.
Fischer stejně jako i pár dalších kandidátů nevyužil v USA velmi oblíbenou formu komunikace s voliči – direct mail (ať už v tištěné anebo elektronické formě). Zato billboardy rozmísťoval (spíše by se hodil termín rozsypával) až ve třech vlnách, ale zase bez využití segmentace anebo targetingu.
Tyto nástroje nebyly téměř využívány ani při výběru míst mítinků a návštěv kandidáta. Výběr míst probíhal primárně podle pozvání od lidí až sekundárně byly vytipovávány místa podle výzkumů a tedy podle podpory. Oproti ostatním kandidátům využíval Fischerův tým reklamy na poštách a v kinech.
Internet a sociální sítě
Internet nebyl pro Fischera primárním médiem. Potvrzení tohoto faktu je možné vidět v nevyužívání nejnovějších metod informování voličů (Fischer např. nestreamoval důležité momenty kampaně) a nevyhodnocování aktivity na internetu.
Naopak jak již bylo zmíněno, byla vytvořena samostatná stránka pro podporovatele. Blogoval, pařil mezi jednoho z nejaktivnějších kandidátů. Publikoval několik příspěvků měsíčně. Na blog si nepřispíval jen sám, příspěvky psali i členové jeho týmu.
Fischer jak první ze všech kandidátů aktivně komunikoval na Facebooku, už od dubna 2012. Postoval s výpadky téměř každý den, v lednu bez výpadku jediného dne.
Hůř na tom byl s využíváním ostatních sociálních sítí. Twitter vedený jeho týmem, byl využíván párkrát do měsíce. Podobně na tom byl i YouTube a Google+. Pro sociální sítě nebyla vytvořena žádná strategie a ani aktivita na nich nebyla pravidelně sledována a vyhodnocována.
Využil Fischer finanční prostředky účelně?
NE
[list type=“delete“]- Slabé využívání targetingu – např. plošné zaplavení billboardy – zbytečné množství billboardů, všeobjímající hesla
- Positioning a targeting z něho udělali beztvarého člověka bez názoru (netvrdím, že je to jenom důvodem těchto nástrojů resp. jejich nevhodným použitím. Správné užívání nástrojů podporuje to dobré a ne to zlé..)
- Absence strategie pro komunikaci na internetu a nevyhodnocování činnosti na internetu (internet sice nebyl pro kandidáta primárním médiem, ale pokud se Fischer snažil působit na všechny voliče, tak vytvoření strategie a vyhodnocování činnosti na internetu je nezbytné pro oslovení mladých voličů)
ANO
[list type=“check3″]- Využívání průzkumů a výzkumů
- Využívání databáze
- Portfolio pro dobrovolníky (ale pozdě)
- Profesionální tým
- Vytváření sítě dobrovolníků která nahradila tu stranickou
- Aktivní využívání blogu
[list type=“arrow“]
NEZAŘAZENO
- Zlepšil komunikaci, ale na úkor teatrálnosti
Vystudovala politologii, zaměřuje se na politický marketing. Baví ji kampaně tvořit i hodnotit.