Konference Politické PR představila příspěvky šesti odborníků z oblasti politické komunikace. Představená témata tak zahrnovala širokou škálu politického PR, od zahraničních trendů přes sociální sítě až po průzkumy veřejného mínění. Lákadlem konference byl Miroslav Šlouf, který se nikterak netají tím, že každou kampaň, na které se podílí bere velmi osobně. Jan Herzmann naopak vyzvedával využití veřejných průzkumů a nestranický odborný přístup.

[fb_button]

Ve čtvrtek 21. května se v pražském Autoklubu pod záštitou PR klubu uskutečnil celodenní workshop s názvem „Politické PR“. Mezi hostující přednášející patřili Miroslav Šlouf (lobbista a hlavní stratég politických kampaní Miloše Zemana), Jan Herzmann (specialista na průzkumy veřejného mínění), Pavel Šíma (předseda IPM), Miroslav Buchta (odborník na sociální sítě) a Alžběta Králová (konzultantka IPM) Diskusi moderovala Gabriela Bechynská, místopředsedkyně PR klubu.

PR klub zorganizoval konferenci, která se zabývala politickým PR hned z několika úhlů pohledu. Řečníci prezentovali zkušenosti ze všech druhů politických kampaní – prezidentských, senátních, parlamentních i komunálních. Mezi rozebíraná témata patřilo PR volebních kampaní v USA včetně konkrétního využití jednotlivých nástrojů, podoba volebního týmu, využití průzkumů v politickém PR, permanentní komunikace a v neposlední řadě také důležitost sociálních sítí.

Pokud jste na konferenci nebyli, truchlit nemusíte. Přinášíme Vám shrnutí toho nejzajímavějšího, co v jednotlivých příspěvcích zaznělo.

Šlouf: Co chybělo kampani Zemana?

Osobitým způsobem pojal přednášku Miroslav Šlouf. „Je mi 67 let, a většinu svého života jsem se pohyboval kolem politiků“ představil se Miroslav Šlouf. Podobně tajemný byl Šlouf i po zbytek svého 30 minutového vystoupeni. Stručnost přednášky tak vyvolala všeobecnou zvídavost, která nakonec vyústila v množství dotazů. Ty se nevyhýbaly ani kontroverzním tématům. I přes to si tipy a postřehy z politické komunikace Miroslav Šlouf nechal z větší míry pro sebe.

„V kampaních rozhoduje hlavně to, kolik kdo udělá chyb.“

Co by tedy bývalý hlavní stratég udělal v kampani Miloše Zemana jinak?

• Podle Šloufa se žádná současná kampaň neobejde bez moderní techniky ani specialistů na komunikaci. Kdyby stavěl Miroslav Šlouf tým dnes, tak by například zcela určitě oslovil experty na kampaně na sociálních sítích. Tento druh komunikace Zemanův tým totiž příliš neakcentoval.
• Do kampaně se musí zapojit partneři kandidátů, před angažmá dětí naopak Šlouf varoval. V případě, kdy partner kandidáta odmítá do politické kampaně vstoupit, je však rozhodnutí velmi složité. Každý kandidát totiž potřebuje veřejnou podporu své rodiny.
• Kandidát musí být autentický a osobitý. Šlouf kladl důraz zejména na kontaktní kampaň, která kandidáta přibližuje lidem.

Králová: 7 základních pilířů amerických kampaní, které v ČR doposud nenajdete

První ze dvou přednášek Institutu politického marketingu přenesla účastníky do Ameriky, konkrétně do úspěšné americké senátní kampaně USA Michaela Grimma, na které se podílela konzultantka Alžběta Králová. Konkrétní trendy a nástroje, kterými se prezentace zabývala, najdete ve článku Alžběty Králové.

Zejména rozdílnost politické kultury a finanční náročnost je důvodem, proč tyto nástroje, které dělají z amerických kampaní propracovaný a dobře namazaný stroj, zatím nejsou v českém prostředí masivněji využívány. „V ČR narážíme kromě kulturních překážek také na daleko větší legislativní a administrativní obtíže,“ doplnila Králová.

Šíma: Permanentní politická komunikace: univerzální strategie, jak vyhrát volby

V druhém bloku prezentoval nové poznatky o permanentní komunikaci regionálních stran a kandidátů předseda IPM, Pavel Šíma. Přednáška se zaměřila především na konkrétní příklady komunikace. Prezentace podle očekávání doložila, že permanentní politická komunikace má přímý vliv na výši preferencí dané strany mezi volbami.

Data, která Šíma poskytl, však ukazují, že české politické strany se však stále soustředí na jednorázové předvolební kampaně.

„4 strategie jak uspět: perfektní kampaň, velká politická značka, aktivismus, nebo permanentní komunikace.“

Podle Šímy můžeme nalézt několik typů úspěšných stran. Těch, které mají finanční i lidské zdroje na perfektní kampaň, je však málo. Pak zbývá aktivismus, který může dostat stranu do povědomí voličů, nebo právě permanentní komunikace.

Analytik Herzmann: Volební modely nejsou nejlepší

V přednášce Jana Herzmanna se nezapřel analytický přístup. A není se co divit, protože se po většinu svého kariérního života věnoval tvorbě, analýze a interpretaci průzkumů veřejného mínění. Patnáct let působil ve výzkumné agentuře Factum Invenio a založil konzultantskou společnost Herzmann s.r.o. K problematice průzkumů se tak dokáže postavit jednak jako analytik, ale také jako zadavatel, který za své peníze chce získat co nejpřesnější informace.

S čím se Jan Herzmann v praxi setkává nejčastěji?

• Manipulace průzkumu: dvojsečná zbraň, která nás může přivést na špatnou cestu, pokud se chce agentura příliš vlichotit zadavateli. Na druhou stranu, existují i situace, kdy zadavatel sám prezentuje výsledky pokřiveně a z průzkumu veřejného mínění vytváří nástroj politického PR.
• Průzkumy preferencí a volební modely patří mezi politiky mezi nejoblíbenější, nejsou však nejdůležitější. Politici se jim věnují, protože jsou atraktivní, srozumitelné a zdarma. Lepší strategií je však využívání regionálních průzkumů. Nestojí moc, řeknou konkrétnější informace, a navíc ovlivní užší skupinu lidí.
• Snaha mít v průzkumech vždy vysoké preference ale nemusí být vždy nejprospěšnější. Zatímco u malých stran tento fakt podporuje volební účast, u velkých stran může vzbuzovat pocit, že „kandidát to stejně vyhraje,” i když volič zůstane doma.
• Úspěch hnutí ANO je do velké míry dán i nadstandardní prací s průzkumy veřejného mínění. Kvalita průzkumu a jejich následná analýza se často se váže na objektivitu, tedy na nestranickost.

Buchta: politické PR na sociálních sítích

Miroslav Buchta prezentoval jeden z moderních trendů politického PR. Odborník na sociální sítě, který pracuje v korporátní sféře, se podílel také na kampani Karla Swanzenberga. Auditoriu tak mohl nabídnout srovnání mezi kampaní na sociálních sítích pro obchodní společnost a kampaní v rámci předvolebního boje.

• “Máte-li na sociálních sítích co říct, mluvte. Lidi chtějí sledovat lidi,” říká Miroslav Buchta. Zdůraznil také autenticitu komunikace. Sociální sítě můžou být dobrý sluha, ale také velice špatný pán.
• Kromě Facebooku jsou důležité také sociální sítě Twitter a Youtube. Neměli bychom je podceňovat, protože se na nich pohybují lidé z médií a tzv. gatekeepeři.
• „Není nic staršího než den starý status na Facebooku.“ Tuto větu bychom si měli připomenout v případě, že chceme emotivně reagovat na „haterskou“ reakci někoho, kdo nám zrovna nefandí.

Doporučená míra příspěvků na FB je pro politický subjekt 4 – 5 za den, v období volební kampaně to ale může být i 10 denně. V komerční oblasti se vyplatí být umírněnější, postačí 3 – 5 příspěvků týdně.

[fb_button]

Jarka Bambuchová

Externí spolupracovník IPM. Studovala politologii na FF v Ústí nad Labem a FSV v Praze. Zaměřuje se na politické kampaně a vnitrostranickou organizaci.