Prezidentské kampaně: už to začalo?

Marek ChytráčekPrezidentské volby 2018

Do českých prezidentských voleb zbývá více než půl roku. Hlavními favority jsou současný prezident Miloš Zeman, Jiří Drahoš a Michal Horáček. Nynější rozpoložení nahrává Drahošovi, Zeman mírně oslabil. Ve srovnání se zahraničím jsou zatím kampaně velmi mdlé.

Historicky druhé přímé české prezidentské volby se blíží, kampaně jsou (nebo by alespoň měly být) v plném proudu. Pozornost je však logicky primárně soustředěna na parlamentní volby, které se uskuteční přece jenom dříve. V letních měsících se na tempu kampaně také jednoznačně projeví období prázdnin a dovolených.

V politice platí nepsané pravidlo – během letní dovolené voliče nezatěžujme politikou. Kandidáti tak využijí volna k načerpání nových sil nebo k uvolněnější formě kontaktní kampaně. I o dovolené se dá spojit příjemné s užitečným.

Dosavadní průběh kampaní je pro odborné pozorovatele zklamáním. Nejsme svědky žádných zajímavých komunikačních metod ani nastolení relevantní politické agendy. Uchazeči o post prezidenta se zatím drží tradičních postupů, trumfy si schovávají do horké fáze kampaně. Nepříliš zajímavé jsou i rozhovory, které s kandidáty vedou média.

Drahoš favoritem

Relativně výhodnou pozicí disponuje bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Ten v současné době cestuje po republice a realizuje kontaktní kampaň, ve které má za cíl přesvědčit voliče o tom, že není nudným akademikem, jak se ho snaží vykreslovat jeho protivníci. Dle dostupných volebních průzkumů lze konstatovat, že se mu to daří.

V klíčovém druhém kole vychází jako favorit voleb. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že je Drahoš pro velkou část voličů akceptovatelnější variantou než současný prezident Miloš Zeman nebo Michal Horáček.

volební model median

(Volební model agentury Median pro Seznam.cz)

Pozitivní mediální publicitu v minulých týdnech získal i díky sázkovým kancelářím, které ho v současné době rovněž pasují do role favorita. Kromě vítané pozornosti médií s sebou tato informace přináší i pozitivní psychologický efekt, část voličů se totiž vždy ráda přidá k pravděpodobnému vítězovi.

Na zřízeném transparentním účtu má v současné době  k dispozici přibližně 10 milionů korun, což je velmi slušný základ pro vedení kampaně. Drahošovi se kromě mnoha menších příspěvků podařilo získat i dvoumilionovou podporu od podnikatele Dalibora Dědka. Podobnou podporu již od začátku kampaně bývalý předseda Akademie věd vyhlíží i od ostatních movitých podnikatelů. Limit pro výdaje na prezidentské kampaně je zákonem nově nastaven na 50 milionů (čtyřicet na první kolo, padesát pro účastníky prvního i druhého kola).

Přestože se mu zatím vyhýbají výrazné skandály, Drahošova kampaň vykazuje slabá místa. Již zmíněná nevýraznost může získat plusové body, velmi jednoduše na ni ale také kandidát může doplatit. Drahošovi je vyčítána přílišná nekonkrétnost a nevyhraněnost. Svými soupeři je také často označován za loutku ovládanou politickými stranami nemající vlastní program a hodnoty.

Jako každý kandidát s postupem času naráží na kritiku svých názorů a hodnot. U Jiřího Drahoše se jedná zejména o v současné době velice společensky vyhrocené otázky referenda o vystoupení z Evropské unie a migrační politiku. Drahoš se jen velmi těžko zbavuje nálepky „vítače“, která mu byla přisouzena jeho názorovými odpůrci. Paradoxní je, že se právě v otázce migrace stal vítězem ankety Otázka pro prezidenta, kterou organizuje iDNES.

Horáčkova revoluční kampaň

Textař Michal Horáček zahajoval svoji prezidentskou kampaň ve velkolepém stylu. Ohlásil, že se bude jednat o revoluční kampaň, o které by se dokonce mohlo psát v učebnicích politologie. Revolučnost spočívala v absolutní transparentnosti, která v sobě kromě zveřejnění lékařských dokumentů nesla i absenci mediálních poradců nebo pořizování billboardů. Horáček argumentoval tím, že mezi sebou a voličem nechce mít žádného zprostředkovatele. Tato myšlenka se jevila sympaticky, část voličů byla tímto přístupem jistě potěšena.

V průběhu kampaně se postupně začalo ukazovat, že se žádná revoluce nekoná. Michal Horáček již připustil, že si stejně jako ostatní kandidáti i on v určité fázi kampaně zaplatí reklamu v podobě billboardů. Do svého týmu spolupracovníků také přibral Jaroslava Cermana a Blanku Mikuláškovou, kteří společně pomáhají s komunikací na sociálních sítích. Podle vyjádření štábu Horáčka si ovšem většinu příspěvků na Facebook i Twitter píše kandidát sám, ostatní obsah podléhá kandidátovu schválení. Sny o přímém spojení s voliči se pomalu začaly rozplývat. Na začátku července navíc oznámil, že navázal spolupráci s PR agenturou Ewing Public Relations.

Horáček se tím dostal do schizofrenní situace. Současného prezidenta Miloše Zemana často velmi ostře kritizoval kvůli jeho činům a lžím, kterých se při výkonu funkce dopustil. Zároveň ale v brzké fázi kampaně svým voličům zcela zbytečně lhal, což je velká chyba.

horacek ewing pr

Nutno podotknout, že se mu minimálně na sociálních sítích spolupráce s odborníky vyplácí.  S postupem času lze vysledovat, jak se mění Horáčkova rétorika. Nyní je mnohem přímější, vtipnější ale také trefně útočný. Tato změna způsobu vyjadřování je vzhledem k nutnosti odlišit se od svých soupeřů logická. Většina kandidátů se totiž programově velmi shoduje, je tedy nutné prezentovat se něčím, co kandidáta v očích veřejnosti odliší.

Horáčkova kampaň těží z poctivě vybudovaných základů, které byly položeny v době, kdy jako první z kandidátů objížděl republiku a budoval si infrastrukturu podporovatelů. Díky tomu již nyní ve svých podpisových arších disponuje více než padesáti tisíci podpisy. Toho vystudovaný antropolog využil k velmi šikovnému manévru, když veřejně oznámil, že jeho podporovatelé budou sbírat hlasy i pro Jiřího Drahoše a Marka Hilšera. Za tím se mohl skrývat buď dobrý úmysl nebo šikovný tah s cílem získat plusové body u široké veřejnosti. Svým oznámením totiž vyvedl z míry tým Jiřího Drahoše, který jeho nabídku odmítl.

Z podobných tahů je cítit práce profesionálů. Ačkoliv se tomu Michal Horáček na začátku bránil, vývoj kampaně ho jistě přesvědčil o nutnosti konzultovat své kroky s odborníky. Kdyby tak učinil již na začátku, tak by se vyvaroval přešlapů, které mu v očích voličů příliš nepomohly. Řeč je mimo jiné o velice nešťastném výroku směrem ke Karlu Schwarzenbergovi. Horáčkovým cílem bylo naznačit, že není jako u liberální části veřejnosti populární kníže, ale usiluje i o hlasy obyčejných lidí, kteří v minulé volbě preferovali spíše Miloše Zemana. Zvolil ale tak nešťastnou formulaci, že si proti sobě akorát poštval Schwarzenbergovy skalní podporovatele.

Kdo dál?

Drahoš, Horáček a Zeman mají před zbytkem peletonu velký náskok. Marek Hilšer se potýká s nedostatkem financí a podpisů. Počátečního mediálního zájmu se mu nepodařilo využít k výrazné sebeprezentaci, díky které by se dostal do povědomí širší veřejnosti. Ostrá protizemanovská rétorika v jeho podání na vítězství ve volbách stačit nebude.

Hilšer na rozdíl od ostatních hlavních kandidátů přijal výzvu ke spolupráci od iniciativy Kroměřížská výzva. Ta mu může pomoct s rozšiřováním povědomí o kandidatuře nebo také v konkrétních mediálních výstupech. Příkladem může být povedené profilové video, které má na internetu  velmi slušný dosah.

Za pozornost stojí nový uchazeč o prezidentský post Vratislav Kulhánek, známý zejména jako bývalý šéf Škoda Auto. Kandiduje za obnovenou ODA, dle svých slov se nebrání podpoře ani od jiných politických stran. U Kulhánka je velmi těžké určit, jaká je hlavní motivace jeho kandidatury. Šance na zvolení totiž nemá příliš vysoké. Z dosavadních veřejných vystoupení je patrné, že se programem i myšlenkami blíží Drahošovi a Horáčkovi, kteří jsou již v kampani mnohem dále než on. Zabodovat by teoreticky mohl u pravicových voličů, pro které jsou zmínění kandidáti příliš středoví. Druhou možnou motivací je snaha představitelů ODA získat pro sebe mediální prostor a připomenout se voličům tím, že vyšlou kandidáta do prezidentských voleb.

O pozdvižení se svého času postaral „člověk z lidu“ Míra Frajbiš. Ten voličům okamžitě nasliboval výrazné zvýšení důchodů, investic do sportu, zabránění nelegální migraci a nekompromisní postoj v otázce korupce. To mu však nestačilo, do boje se dokonce nebojí povolat ani Blanické rytíře. V kombinaci s vidinou dalšího Nagana se mu jistě podařilo zahrát na pro Čechy líbivou strunu.

míra frajbiš

Po výrazném startu se Frajbiš odmlčel. Až čas ukáže, jestli se jednalo pouze o recesi nebo o vážnou kandidaturu okořeněnou profesionálním marketingem a nesplnitelnými nacionalisticky laděnými sliby. Míru vlastenectví ostatně dokazuje i trikolora na kravatě, kterou si Frajbiš oblékl na oficiální fotce. Bohužel mu nikdo neřekl, že česká trikolora je to pouze z Frajbišova pohledu – my ostatní vidíme trikoloru ruskou.

My jsme ten správnej tým

Nedílnou součást kampaně samozřejmě tvoří spolupracovníci, kterými se kandidáti obklopí. Jejich výběr totiž často naznačí, jakým směrem by se v případě vítězství vydali. Tato otázka získala na sledovanosti díky Miloši Zemanovi, jehož tým spolupracovníků často plní přední stránky novin.

Nejtransparentněji se v této oblasti jeví Michal Horáček, na jehož stránkách můžeme dohledat jak tým spolupracovníků, tak sbor poradců. Dozvíme se jména koordinátora kampaně, asistentky kampaně nebo šéfky petiční kampaně. Nedozvíme se zde však o již zmíněné akvizici Jaroslava Cermana nebo Robina Kvapila. Kvapil má na starost natáčení videoblogů. Kromě toho o Horáčkovi natáčí dokument, jenž by měl být vydán až po prezidentských volbách.

Michal Horáček má za sebou také představení sboru poradců. Jeho prezentace byla poněkud rozpačitá a budila smíšené ohlasy. Došlo však k významnému odkrytí karet a naznačení, jakým lidem by Horáček coby prezident naslouchal. Jedním z takových příkladů je volba Magdy Vašáryové do pozice poradkyně pro střední Evropu, Visegrádskou čtyřku, EU a NATO. Kromě poradců pro právo, zdravotnictví a další důležité oblasti politiky, můžeme ve sboru poradců najít i dva poradce pro sport, konkrétně cyklistu Leopolda Königa a bývalého hokejistu Roberta Reichela.

horacek tym

U Jiřího Drahoše v této otázce tolik veřejně dostupných informací není. Víme, že jeho kampaň vede Jakub Kleindienst, který se od začátku kampaně musí vymezovat vůči spojování své osoby se společností ML Compet stíhanou kvůli kauze Rath. Tiskovou mluvčí kampaně je Lenka Pastorčáková známá především díky působení v České televizi. Dalšímu členy týmu by měli být Karolina Brennerová, Jakub Holas a Markéta Ben Simhon. Část kampaně by měl vytvářet marketér a reklamní expert Martin Přikryl. Ten je širší veřejnosti znám především tím, že organizoval protesty proti Miloši Zemanovi, při kterých byla prezidentovi symbolicky udělena červená karta.

Profesor také postupně skládá svůj expertní tým. Již známými poradci jsou ekonom Daniel Münich, egyptolog Miroslav Bárta, astrofyzik Jiří Grygar nebo církevní historik Jaroslav Šebek.

Politické strany vyčkávají

Všichni kandidáti na prezidenta jistě netrpělivě očekávají, jak se k volbě hlavy státu postaví politické strany. Za jediné stranické kandidáty lze zatím považovat již zmíněného Vratislava Kulhánka a Miloše Zemana, jenž disponuje podporou i zázemím své spřízněné Strany práv občanů. Lidovci a Starostové oficiálně vyjádřili podporu Jiřímu Drahošovi. Podobný krok se dá očekávat i od TOP 09.

Mnohem méně předvídatelné je chování ostatních významných stran. Sociální demokracie měla tolik vlastních problémů, že se zatím k oficiálnímu stanovisku neodhodlala. Pravděpodobně se rozhodne ve vnitrostranickém referendu, což je pro vedení ČSSD nejjednodušším řešením, jak si co nejméně ušpinit ruce. V současném rozpoložení nelze očekávat, že by do voleb ČSSD vyslala svého vlastního kandidáta.

Vývoj během vládní krize navíc narušil již tak komplikované vztahy mezi prezidentem Zemanem a jeho bývalou mateřskou stranou. Podpora Zemana je tedy méně pravděpodobná, stále ale nejlogičtější. Současným představitelům Hradu by ale patrně udělalo ještě větší radost, kdyby vedení ČSSD dalo pomyslný polibek smrti Jiřímu Drahošovi, kterého si kvůli údajnému napojení na ČSSD mluvčí Ovčáček permanentně dobírá.

ovčáčkův twitter

Čekáme také na vyjádření hnutí ANO, u kterého se předpokládalo, že do volby vyšle vlastního kandidáta. Nejčastěji se mluvilo o ministrovi obrany Martinu Stropnickém. Tato varianta už ale patrně není příliš aktuální. Vedení strany evidentně tíhne k Miloši Zemanovi, těžko ale říct, jestli dojde k oficiálnímu vyjádření podpory. Vyčkává také ODS, jejíž významní představitelé vyjadřují touhu po vlastním pravicovém kandidátovi. Strana si ale musí spočítat, jestli by se jí takový krok vyplatil. Nasazení kandidáta, který by byl předem odsouzen k prohře, by nejenom stálo peníze, ale také dále tříštilo antizemanovské síly.

Zdravotní stav, Bílý dům a Čína

Volební průzkumy je třeba brát s rezervou, můžeme z nich však vypozorovat určité trendy. Jiří Drahoš se coby klidná síla dostal do pozice favorita. Miloš Zeman zase evidentně ztrácí, když se zamotává do afér nedůstojných pro hlavu státu a jeho spolupracovníci kandidatuře také nepomáhají. Češi jsou ale známí tím, že se často rozhodují až na poslední chvíli. V případě těchto prezidentských voleb se upřímně ani není čemu divit, žádný kandidát zatím nepřišel se strategií, která by mu pomohla strhnout pro sebe davy.

Z hodnocení dosavadního vývoje kampaní byl záměrně vynechán Miloš Zeman, který nevede klasickou předvolební kampaň. Vzhledem k neomezenému přístupu do médií a permanentnímu vedení kampaně formou objíždění krajů to ani nemá zapotřebí. Velmi důležitým bude pro jeho šance na znovuzvolení zdravotní stav, který je pod pečlivým drobnohledem médií. Klíčovým momentem by také mohlo být dosažení nějakého významného politického úspěchu, například uskutečnění návštěvy v Bílém domě nebo alespoň oznámení dalších investic z Číny. Toho si je Zemanův tým velmi dobře vědom. Do Ameriky už dokonce vyrazil i Tonda Blaník.