Americké prezidentské volby jsou v plném proudu. Jedním z důležitých nástrojů kampaní jsou veřejné projevy, při kterých mají kandidáti možnost přímo ovlivňovat své potenciální voliče. O čem kandidáti mluví, jaká témata prosazují a na koho cílí?
[fb_button]
[message_box title=“Seriál o amerických prezidentských volbách 2016″ color=“blue“] [catlist name=“us-elections-2016″ numberposts=6 pagination=yes]
[/message_box]
Jako speechwriting označujeme činnost odborníků, kteří jsou najímáni k vypracování veřejných projevů. Takový projev je pak přednášen těmi, kteří si tuto službu objednali, jako by byli oni sami autory. Jak by měl vypadat kvalitní projev se zabýváme v dalším článku, ale připomeňme si alespoň základní body speechwritingu:
-
Nejlepším nosičem informací jsou emoce. Je proto dobré s nimi cíleně pracovat od začátku.
-
Logika. Struktura řeči by se měla držet konceptu: úvod, stať a závěr.
-
Publikum se nesmí nudit
-
Je třeba naléhat, vysvětlovat a opakovat
-
Jednoduchost a stručnost
-
Výstižně na konec – Závěr dodává celé řeči ucelenost
Jakou podobu mají projevy současných aspirantů na prezidentské křeslo? Splňují zásady dobrého projevu? Pojďme se zaměřit na projevy vybraných kandidátů v roce 2016. Analýzu doplňují wordcloudy nejopakovanějších slov z projevů kandidátů.
Republikáni vs. demokraté
Z proslovů kandidátů obou politických stran lze snadno vysledovat konkrétní trendy. Přestože republikáni s demokraty ve svých proslovech sdílejí mnoho společných témat, nosná problematika se u jednotlivých kandidátů značně liší.
Republikáni se více orientují na otázky vnější politiky, jako jsou bezpečnostní hrozby, ochrana hranic, vojenská a ekonomická pozice USA ve světě, příliv nelegálních migrantů nebo stav armády. Demokraté oproti tomu staví více na vnitřních problémech – školství, dluhy studentů, postavení menšin, rovnoprávnost žen, ekonomická a sociální nerovnováha, legislativní problematika imigračního systému či ekologické otázky. Diametrálně odlišné jsou jejich přístupy v otázce regulace zbraní či zdravotnického systému.
Liší se i rétorika, která koresponduje s využívanými tématy. Demokraté ve svých projevech motivují, staví na naději, pozitivním přístupu, vyzývají své voliče k aktivní spoluúčasti na změně systému, pokouší se nabízet konkrétní řešení. Své projevy navíc mnohem více přizpůsobují problematice státu, ve kterém vystupují.
Republikáni oproti tomu využívají strachu, patriotismu a negativní emoce – hrozí údajným oslabováním pozice USA ve světě, slibují, že z Ameriky znovu udělají světového hegemona se silnou armádou, sníží ekonomickou závislost na Číně a znovu vzkřísí „americký sen“. Navíc mnohem častěji napadají ostatní kandidáty.
Co nikoho nepřekvapí, je fakt, že Cruz, Rubio i Trump velice často ve svých projevech útočí na Obamu. Clintonová (mnohem více než Sanders) naproti tomu chce v politickém odkazu současného prezidenta pokračovat.
Hillary Clinton – energie i vážnost
Hillary Clintonová je ve svých projevech plná energie, nadšení a odhodlání. I přes své napojení na Wall Street a financování několika super-PACs se nezdráhá kritizovat ekonomickou a sociální nerovnováhu. Pro své projevy si šikovně vybírá aktuální témata konkrétních států.
Nastartovala novou kampaň, ve které spolupracuje s matkami policií zavražděných afroameričanů, aktivně jich ve svých projevech využívá a získává si tak sympatie černošské komunity. Clintonová si často tímto způsobem vyhledává konkrétní příběhy, na kterých demonstruje širší problematiku. Rasová rovnoprávnost, stejně jako rovnoprávnost žen či práva komunity LGBT jsou pro Clintonovou velká témata, ke kterým se aktivně vrací.
Clintonová pracuje i s projevy ostatních kandidátů. Na Trumpovo oznámení, že na hranicích s Mexikem postaví zeď reagovala tím, že je třeba ničit bariéry, ne stavět zdi. Stejně jako na Trumpův příslib, že z Ameriky udělá znovu velkou zem reagovala prohlášením, že Amerika nikdy nepřestala být velkou.
Dalšími tématy, která se často opakují, je kritika farmaceutického průmyslu, problematika zadlužování studentů a financování vzdělání, pokračování v politice zdravotnické péče nastartované Obamou (Obamacare) a zajištění nárůstu příjmů střední třídy.
Krom obvyklých politických témat ve svých vystoupeních Clintonová například zmiňuje i potřebu hodnot, jako je laskavost nebo láska. Své projevy cílí hlavně k získání a zajištění nových voličů v řadách studentů, černošské komunity, hispánců a komunity LGBT, zároveň si však dokáže udržet podporu i vyšších a středních vrstev.
Ve svých projevech umí vyvolávat emoce, ale oproti republikánům na ně necílí přímo, drží se faktů a problematiky. Řešená témata jsou emotivní sama o sobě (například policejní brutalita vůči černošské komunitě). Začíná obecnějšími frázemi, poděkuje svým voličům, požádá o sponzorské dary, pak přechází ke konkrétním politickým otázkám. V závěru více pracuje s posluchači a od politických témat přechází spíše k abstraktním hodnotám, které zastřešují zmiňované problémy, na shromážděních navíc vyvolávají nadšení a pocit soudržnosti.
Clintonová příliš často nevtipkuje, bere svá vystoupení a jejich témata seriózně, umí však své publikum nadchnout tak, aby se při jejích projevech bavilo. V krátkosti poukáže na problém, vysvětlí, proč je důležité ho řešit, stručně nabídne řešení a pak přechází k dalšímu. Dokáže tak během jedné řeči pokrýt poměrně velké množství témat a oslovit širokou škálu posluchačů.
Donald Trump se vyjadřuje jako dítě
Donald Trump si se svými projevy nedělá příliš těžkou hlavu. Jeho vyjadřování je strohé, spíše než o souvislé složité texty se jedná o vyjadřování v bodech, často se opakuje. Dle studie Boston Globe má Trump vyjadřování na úrovni školáka čtvrté třídy. Jeho sebevědomé, vzteklé, emocionální, jednoduché a přímočaré vystupování se však střetává s úspěchem. Buduje si image agresivního patriota, který pozvedne USA z prachu a popela. Jeho rétorika rezonuje s podobně rozzlobenými voliči.
Jde příkladem, vyvolává v posluchačích silný pocit hrdosti, „sjednocuje“ národ proti vnějším nepřátelům. Podněcuje a využívá jejich strach a vztek až na hranici agresivity.
Donald Trump je zároveň bavič. Rád si dobírá své oponenty, jeho humor je arogantní, útočný, laciný. Skvěle pracuje s publikem, využívá vnějších podnětů, reaguje na okolní dění. Velice často opakuje řečnické otázky, zdůrazňuje fráze, slova. Dikce se stupňuje, čím více Trump mluví, tím víc vztekle jeho projev působí. Příležitostně se zklidní, aby mohl náhle explodovat znovu.
[quote align=“center“ color=“#999999″] Trump má vyjadřování na úrovni školáka čtvrté třídy. Jeho sebevědomé, vzteklé, emocionální, jednoduché a přímočaré vystupování se však střetává s úspěchem[/quote]
Ve svých projevech Trump ve většině případů nezmiňuje konkrétní řešení, pouze poukáže na problém a ujistí, že se o něj postará. Stejně jako Andrej Babiš v České republice si Donald Trump zakládá na úspěchu své podnikatelské minulosti a stejně tak plánuje řídit stát jako firmu. Upevňuje své postavení tvrzením, že přinese do politiky změnu, jelikož si kampaň financuje ze svého a není proto vázaný na žádné korporace a zájmové spolky. Pravidelně kritizuje politický, finanční a mediální establishment.
Svou kampaň a své projevy staví na boji s vnějším nepřítelem, slibuje se zbavit ekonomické závislosti na Číně a Japonsku, chce porazit ISIS, postavit zeď na hranici s Mexikem (a posilnit hranice obecně), zastavit tím příliv nelegálních migrantů a drog, a vyhostit všechny muslimy z USA. Jeho geopolitická strategie se dá jednoduše shrnout do: „Porazíme Čínu. Čína nám bere peníze a práci.“
Bernie Sanders je především autentický
Bernie Sanders odmítá status quo. Jeho přednes je revolucionářský, ale pozitivní. Pokouší se o transformaci systému, tvrdě kritizuje Wall Street a politický establishment. Jeho kampaň financují pouze finanční dary voličů, nestojí za ním žádný super PAC. Zhruba polovina jeho řeči se vždy zabývá ekonomikou.
Sandersovo nosné téma je Amerika postavená na spravedlnosti. Kritizuje nerovnoměrné rozdělení bohatství, často zmiňuje, že 10 % nejbohatších má více peněz, než dolních 90 %. Chce studium zdarma, zavedení daně na finanční spekulace, více pozornosti pro klimatické otázky, zvýšení minimální mzdy a dokončení zdravotního systému.
Obsah projevů je velice podobný jako u Clintonové, i Sanders se zaměřuje na menšinové komunity. Rétorika se však liší. Sanders je mnohem více naléhavější, zapálenější, emotivnější. Skutečně ve svých projevech vybízí k revoluci a ve svém postavení vůči establishmentu je mnohem přesvědčivější.
Sanders na začátku většiny svých vystoupení budí pozitivní dojem. Je uvolněný, klidný. Užívá si podporu svých diváků a budí dojem, že se všemi v publiku má skvělý vztah. V momentě, kdy otevře politické téma, zvážní. Klade důraz na závažnost probírané problematiky. Skvěle pracuje s intonací, nebojí se zvyšovat hlas. A i přes klid vzbuzovaný na začátku, v pozdějších fázích jeho řeč nepostrádá revoluční nádech.
Svůj projev umocňuje výraznou gestikulací ruky, klade velký důraz na každé slovo a slova doprovází jasným gestem. Působí díky tomu jako zapálený kazatel. Když cítí, že se publikum příliš rozvášní, uklidní se, pokynem ruky si vyžádá ticho a začne celý proces znovu od začátku.
Forma Sandersových projevů je trochu komplexnější, než u Clintonové nebo Trumpa. Nebojí se témata více rozvíjet. Výstupy pak končí stejně, jako je začíná – usměvavý, klidný.
Sklízí úspěch hlavně u mladých lidí. Sandersův projev (a jeho přízvuk) je ovlivněn tím, že je z New Yorku. Nebojí se říct, co si myslí a nebojí se, koho se svými emocionálními projevy dotkne. Nemusí se nám líbit, co přesně ve svých projevech říká, ale říká to takovým způsobem, že mu to věříme. Sanders oproti svým konkurentům nezískává své posluchače vychvalováním jejich měst či lacinými vtipy, ale přechází rovnou k jádru věci.
Ted Cruz – skromný kazatel
Cruz si zakládá na tom, že je tradiční konzervativec. Na jeho projevech je to znát. Pokouší se vytvořit „reaganovskou koalici“ a spojit odvážné konzervativce, libertariány a evangelíky. Káže návrat k židovsko-křesťanským hodnotám a volnému trhu, na kterých byly Spojené státy postaveny, kritizuje současný establishment.
Dalšími častými body jeho projevů je zajištění nedotknutelnosti druhého dodatku Ústavy USA, (právo držet zbraně) zničení ISIS, zajištění hranic, zvýšení zaměstnanosti, zrušení Obamacare a zdůrazňuje význam Izraele jako spojence. Cruz stejně jako Trump zastává tvrdou politiku vůči imigrantům a muslimům.
Ted Cruz umí mluvit. Jeho vyjadřování je přirovnávané k Obamovi. Ve svých projevech se sice nerozpaluje tolik, jako Sanders nebo Trump, ale v žádném případě se o Cruzovi nedá tvrdit, že by byl nudný (jako Rubio). Emotivní není tím, jak se projevuje, ale tím, co říká. Pokouší se do svých projevů dostat určitý prvek náboženského zápalu, ale zároveň je velice skromný s gestikulací.
Po jednotlivých tvrzeních dává publiku prostor, aby mohlo zpracovat, co řekl. Často představuje názory svých oponentů, aby je zkritizoval a nabídl své řešení. Jak forma, tak obsah Cruzovy komunikace je přímá, snadno uchopitelná. Celkově však Cruzovo vystupování působí spíše jako skromné kázání, než jako projev silného, přesvědčivého politického lídra.
Externí spolupracovník IPM. Absolvoval mezinárodní a diplomatická studia na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze..