Streisand Effect: když se politici snaží něco zatajit

Filip ZavřelSociální sítě

streisand effect

Cenzura kontroverzních výroků či fotografií se nevyplácí. O tom se přesvědčila již nejedna veřejně známá osobnost nebo politik. Na vině je sociální fenomén zvaný Streisand effect, jež je moderní obdobou pořekadla zakázané ovoce chutná nejlépe.

[fb_button]

Proč Streisand effect?

Termín vymyslel americký bloger Mike Masnick z blogu Techdirt. Pojmenoval ho po americké herečce a zpěvačce Barbře Streisandové, která v roce 2003 zažalovalo fotografa Kennetha Adelmana a server Pictopia.com za uveřejnění fotografie jejího sídla v Malibu v Kalifornii. Server se tím měl dopustit porušení soukromí. Streisandová tehdy neúspěšně požadovala náhradu škody ve výši 50 milionů dolarů a smazání fotografie.

dům Streisandové

Fotografie byla součástí 12 000 snímků kalifornského pobřeží, které byly pořízeny v rámci projektu mapujícího pobřežní erozi. Do podání astronomické žaloby, o které okamžitě referovala americká média, si snímek prohlédlo šest uživatelů. Nezamýšleným výsledkem žaloby však bylo, že v následujícím měsíci si snímek na serveru Pictopia.com prohlédlo 420 000 uživatelů.

Internet nezapomíná

Efekt Streisandové je častý u politiků, kteří komunikují prostřednictvím sociálních sítí, jako jsou Facebook a Twitter. Politici či správci jejich účtů si neuvědomí vyznění některého ze svých statusů nebo tweetů, jež se mohou stát kontroverzními, a co hůř, nedomyslí následky jeho následného smazání.

Své o tom ví například aktuální kandidátka Demokratické strany na prezidentku USA Hillary Clintonová, která na svém účtu na Twitteru zveřejnila fotografii, na které si podává ruku s mužem s tetováním White (tedy “bílý”). Snímek vyvolal vlnu kritiky od uživatelů Twitteru a Clintonová se ho rozhodla smazat, což ovšem vedlo pouze k rozmáznutí fotografie a jejího zveřejnění v amerických, ale i světových médiích.

hillary twitter white

V současnosti je skutečným expertem na efekt Streisandové republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump. Naposledy nechal smazat vlastní fotomontáž, na které spolu s ním na pozadí americké vlajky byli zobrazeni i vojáci s insigniemi Wehrmachtu. Smazání fotografie dostalo Trumpa do všech amerických médií. Vinu svedl na mladého stážistu.

Trump si ovšem takto získal mediální pozornost již dříve. Například po smazání svých kontroverzních tweetů, ve kterých jízlivě útočil na své protikandidáty Hillary Clintonovou a Jeba Bushe.

trump twitter fail

Smazání je tedy vysoce kontraproduktivní a v podstatě zbytečné, jelikož na internetu fungují různé archivy statusů a tweetů. Například server Politwoops se soustředí na archivování smazaných tweetů amerických politiků a již se připravuje i česká verze. Cenzura tedy nedokáže daný příspěvek spolehlivě odstranit a vede pouze k většímu zájmu médií, která ji interpretují jako skandál.

Američtí politici ovšem nejsou jediní postižení efektem Streisandové. Věčný prezident Zimbabwe Robert Mugabe v únoru 2015 tlačil na smazání fotografií, které ukazují, jak při sestupu ze schodů zakopl a upadl. Oficiální úřady dokonce celý incident zapřely a ministr informací pronesl, že prezident sice zakopl o koberec, ale pád ustál. Přitom dodal, že o koberec by mohl zakopnout i Ježíš. Snímek nicméně rychle obletěl svět a stal se zdrojem celé řady fotomontáží, které spojoval hashtag #Mugabefalls.

mugabe falls

Škromach lajkoval status o postřílení Němců

Efekt Streisandové se nevyhnul ani českým politikům. Senátor Zdeněk Škromach (ČSSD) v květnu 2015 nechal smazat svůj komentář na Facebooku, ve kterém napsal na adresu brněnských zastupitelů, kteří vyjádřili lítost nad divokým odsunem českých Němců po druhé světové válce, „vypráskat tyto kolaboranty„. Později to označil za pouhou emotivní reakci. Vysloužil si ale pozornost všech českých médií.

Škromach zažil obdobnou situaci brzy znovu, když dal “like” komentáři jisté uživatelky „Pořád jsem nepochopila, proč se Brno bude omlouvat. Asi za ta nacisty páchaná zvěrstva na našich spoluobčanech. Neměli se Němčouři odsouvat, ale postřílet“.

škromach četl jsem like

Škromach tvrdil, že “like” používá spíše ve smyslu, že příspěvek četl než, že s ním sympatizuje. Později s díky začal používat fanoušky vyrobenou plaketu “toto přečetl Zdeněk Škromach”, která vychází z meme Pedobear Seal of Approval. Tu používá internetová komunita jako určitou formu vyjádření zalíbení u potenciálně pedofilního obsahu. Svérázný výklad smyslu tlačítka “like” Škromacha znovu dostal do médií.

V červenci 2015 ministr dopravy Dan Ťok (nestr. za ANO) smazal svůj ne zrovna citlivý tweet k vlakové havárii u Studénky, ve kterém nehodu označil za zákon schválnosti, jelikož s vládou mířil po stejné trati na výjezdní zasedání do Ostravy. Za tento tweet si vysloužil vlnu kritiky od uživatelů Twitteru. Ministr se proto rozhodl tweet smazat, čím si ale vysloužil jen další vlnu kritiky a nechtěnou publicitu v médiích.

Ťok Twitter Studenka

Jak se připravit o primátorské křeslo pomocí Facebooku

Efekt Streisandové však může přinést i kladné body, a to pokud se daný člověk či hnutí stalo terčem cenzury. O tom by mohl nejlépe vyprávět bývalý primátor Brna Roman Onderka (ČSSD).

V roce 2014 nechal magistrát města Brna smazat facebookovou stránku recesistického hnutí Žít Brno, údajně za porušování práv města Brna k ochranné známce. Stránka tehdy měla 17 000 fanoušků a dlouhodobě upozorňovala na přešlapy vedení města. I samotný název stránky vycházel z návrhu nové city identity, kterou Brno pořídilo za 600 000 Kč, nicméně zhmotnila se pouze v ona dvě slova.

Po smazání byla založena nová stránka s názvem Žít Brno RIP, která během dvou dnů získala 12 000 fanoušků a dále rostla. Aféře se dostalo široké mediální pozornosti, protože byla vnímána jako cenzura. Mediální experti odhadli, že vedení města tehdy recesistům zařídilo kampaň v hodnotě 10 milionů korun.

žít brno

Vše vyvrcholilo, když se Žít Brno registrovalo jako politické hnutí a následně uspělo v komunálních volbách. Dnes v koalici s ANO, KDU-ČSL a zelenými vládnou městu, zatímco Roman Onderka sedí v opozici. Facebooková stránka se opět jmenuje Žít Brno a má 26 000 fanoušků, tedy o 9 000 více, než když ji Onderka nechal zakázat…

Internet nespoutají ani průmysloví giganti

Vedle politiky funguje efekt Streisandové spolehlivě i na ostatní odvětví. Například v roce 2013 společnost Samsung obdržela reklamaci, ve které majitel mobilního telefonu udal závadu samovolně vznícené baterie. Samsung požadoval důkaz, a tak majitel nahrál na YouTube video, ve kterém ukazoval svůj poškozený smartphone. Samsung poté v rámci reklamačního řízení požadoval smazání onoho videa. Poté, co se požadavek dostal na internet, bylo video zhlédnuto 1,2 milionkrát za pouhý jeden týden.

Kontraproduktivními jsou také protesty vůči určitému cíli. V roce 2014 v Londýně protestovala řada taxikářů proti společnosti Uber, která prostřednictvím své mobilní aplikace nabízí obdobné služby. Protest taxikářů byl natolik mediálně pokryt, že společnost Uber v následujícím týdnu zaznamenala 859% nárůst stažení své aplikace a rekordní nárůst registrovaných uživatelů.

Zajímavým případem je i pokus o cenzuru od francouzské bezpečnostní služby Direction générale de la sécurité intérieure (DGSI). Ta nechala v roce 2013 smazat článek Station hertzienne militaire de Pierre-sur-Haute z francouzské Wikipedie. Jedná se o článek o areálu, který využívá francouzské letectvo. Po smazání a opětovném nahrání článku wikipedistou ze Švýcarska se článek stal dočasně nejčtenějším na francouzské Wikipedii se 120 000 zhlédnutími za dva dny.

Efekt Streisandové tak zasahuje všechna odvětví, která využívají moderní komunikační kanály. Jsou to právě nová média, která umožňují rychlejší odhalení a rozšíření zprávy o  pokusu o smazání určité informace. Jedno je vždy společné – snaha o cenzuru a vyhnutí se negativní publicitě, vede k širšímu zveřejnění dané informace.

[fb_button]