Teorie racionální volby (rational choice theory, RCT) je široký normativní rámec pro porozumění sociálního a ekonomického chování, který vychází z neoklasické ekonomie. V politologii je pak využívána ke studiu politických rozhodnutí a rozhodování v demokraciích.

Tato teorie říká, že jedinec se rozhoduje racionálně a volí vždy takovou možnost, která je mu nejvíce k užitku. Snaží se tedy dosáhnout co nejlepších výsledků s co nejmenšími náklady.

V politologii představuje tento racionální člověk analogii ke známému ekonomickému konceptu homo economicus; člověk ekonomický je racionálně uvažující a hospodařící, zaměřený primárně na zvyšování zisku – užitku, za minimálních nákladů. Člověk politický (homo politicus) přebírá atributy racionality i maximalizace užitku při rozumné míře nákladů, ale zaměřuje se na politickou sféru – typicky výběr volených zástupců nebo konkrétních politik.

Člověk politický zůstává zjednodušením komplexní lidské osobnosti, kterou bude charakterizovat neustálé zvažování zisků a nákladů. U významného teoretika RCT Anthonyho Downse se racionalita nikdy nevztahuje na cíle, které člověk sleduje, ale pouze na použité prostředky, protože definičním kritériem racionality je efektivnost, tedy maximalizace výstupů z daných vstupů.

Kromě racionality voličů se teorie vztahuje také na politické strany – politické subjekty racionálně mění své programy dle zájmů svých potencionálních voličů.

Mezi významné představitele využití tohoto přístupu v politické vědě patří například Anthony Downs či Kenneth Arrow. V současné české politologii se tématem zabývá například Otto Eibl.