Novela financování volebních kampaní dospěla do další fáze. Paradoxně nejvyšší limity nejsou na sněmovní volby, ale na krajské. Hospodaření stran bude kontrolovat nový úřad a 10 % rozpočtu stran získají stranické instituty.
[fb_button]
[message_box title=“Finanční limity na kampaně stranám nezabrání utrácet více“ color=“blue“]“Strany by mohly ve Sněmovní kampani utratit 90 milionů. Zákon je pravděpodobně namířen proti hnutí ANO, které je schopno vést mimořádně nákladné kampaně. Otázkou zůstává, zda a jak v praxi budou limity fungovat.“ Přečtěte si o původním plánu na novelizaci volebních zákonů z roku 2015. [/message_box]
Do druhého čtení by v nejbližších dnech měly dorazit novely zákona, které upravují financování politických stran a politických kampaní. Dosud byly oba materiály projednány v příslušných výborech a doznaly dílčích změn.
Prapodivné limity a sdílení rozpočtu mezi kraji
Byly například upřesněny limity pro kampaně. Neměnila se však výše těchto limitů, spíše pravidla. Nadále tak strany budou moci za volby do Poslanecké sněmovny utratit maximálně 90 milionů, do Evropského parlamentu 50 milionů, do Senátu 2 respektive 2,5 milionů korun.
Také limit pro krajské volby zůstal na 7 milionech na kraj, nově je však možné prostředky mezi kraji přesouvat. V návrhu se přesně říká, že náklady „nesmí přesáhnout částku, která odpovídá násobku 7 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu krajů, v nichž byla zaregistrována kandidátní listina.“
[quote align=“center“ color=“#999999″]Je podivné, že nejvyšší limit není nastaven pro nejdůležitější typ voleb.[/quote]
V praxi to tak znamená, že strana, která v krajských volbách bude kandidovat ve dvou krajích, může dohromady utratit 14 milionů korun za kampaň a je jedno, zda v jednom kraji vydá na kampaň tři miliony a ve druhém zbylých jedenáct milionů.
Zároveň to však také znamená, že celková částka pro strany a hnutí, které budou kandidovat ve všech krajích, může být nejvýše 91 milionů korun. Je tak tedy trochu podivné, že pro tři celostátní kampaně (sněmovní, evropské a krajské) jsou tři rozdílné stropy a navíc nejvyšší limit není nastaven pro nejdůležitější typ voleb.
Ani v dalších částech nedošlo k výraznému posunu. Limity na dary budou i nadále nastaveny na tři miliony korun jak pro fyzické, tak právnické osoby, strany budou mít povinnost zavést transparentní účet a povinností bude také označit veškeré propagační materiály včetně negativních. Je tedy čas zaměřit se na novinky, které v předcházejícím textu nebyly blíže představeny.
Nový úřad bude kontrolovat strany
První změnou je existence nového úřadu, který by na dodržování pravidel a hospodaření stran (zejména pak během kampaní) dohlížel. Ačkoliv se stranám původně tento návrh nelíbil a snažily se jít spíše cestou reformy Nejvyššího kontrolního úřadu, nakonec byla tato část, kterou prosazovaly zejména neziskové organizace a zástupci Rekonstrukce státu, zachována.
Úřad by měl tvořit předseda, čtyři členové úřadu a další pracovníci. Předsedu úřadu by měl jmenovat prezident, který si vybere ze dvou kandidátů, přičemž jednoho nominuje Poslanecká sněmovna a jednoho Senát. Předseda by měl být jmenován na 6 let, přičemž úřad může zastávat maximálně dvě po sobě jdoucí funkční období.
Kandidát také nejméně tři roky před případným jmenováním nesmí zastávat funkci poslance, senátora, europoslance, krajského zastupitele či zastupitele hlavního města Prahy nebo být v této době jmenován do funkce členem strany či hnutí.
I členové úřadu mají podobnou podmínku pro přijetí, jen místo tří let je časový horizont dvouletý. Zároveň nejsou jmenováni prezidentem, nýbrž Senátem, který si vybere dva členy z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou a po jednom členu z kandidátů navržených senátory a prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu.
Svou práci by měl úřad opírat nejen o zkoumání výročních zpráv, ale také o vlastní kontrolu hospodaření stran či jimi založených společností. Hlavním cílem úřadu by pak měl být dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, zveřejňovat jejich úplné finanční zprávy a hlavně ukládat sankce a pokuty.
Kontrolovat se budou také politické instituty
Ty však nejsou nikterak velké a jejich maximálně výše pro strany a hnutí činí 500 000 Kč, což není nijak závratná částka. Autoři argumentují, že by sankce neměly být likvidační, zejména s ohledem na malé strany. Pokud by však došlo k navýšení jen horní hranice a úřad by v rámci udělení sankcí přihlížel i k velikosti a finančním možnostem politických stran a hnutí, není pak problém zvednout horní hranici sankcí klidně desetinásobně.
Součástí kontroly kromě politických stran a obchodních firem, ve kterých mají strany své podíly, by nově měly být i politické instituty. Ty by totiž podle novely měly být také financovány ze státního rozpočtu, tudíž by pro ně měla platit stejné pravidla o kontrole a podmínkách financování, jako pro samotné politické strany.
[quote align=“center“ color=“#999999″]Z institutů by se lehce mohly stát subjekty, které během kampaně hrají roli a přitom náklady nejsou započítány do rozpočtu pro volby[/quote]
Na příspěvek pro institut by měla nárok každá strana, která má za poslední tři funkční období Sněmovny alespoň jednoho poslance, který byl zvolen dvakrát, a zároveň má zaveden politický institut. Vzhledem k předpokládanému datu přijetí novely od 1. 1. 2017 by se tato podmínka dala interpretovat jako namířená proti hnutí ANO.
Instituty by totiž měly mít nárok na 10 % z veškerých příspěvků na činnost, které náleží straně, pod kterou institut spadá. V reálu to znamená, že by například Masarykova demokratická akademie, think tank ČSSD, dostal za rok 2014 celkem 14 milionů korun.
S takovýmto rozpočtem by se tak z poměrně neviditelného institutu stal velmi vlivný think tank, který by rázem mohl po celé republice podporovat myšlenky ČSSD a výrazně ovlivňovat veřejné mínění či pohled na jednotlivá témata. Z institutů by se tak lehce mohly stát subjekty, které během kampaně hrají roli a přitom tyto finance nejsou započítány do rozpočtu pro volby.
Moderní think tanky jsou financovány ze zahraničí
Novela chce tímto krokem nastavit podobné prostředí, jaké je například v Německu a slibuje si větší politickou vzdělanost společnosti a kultivaci politického prostředí. To je sice chválihodné, pokud by však byl rok 1996.
Takto novela ignoruje více než dvacetiletý vývoj, kterým česká společnost a instituty prošly. Momentálně zde totiž velmi dobře fungují na stranách nezávislé think tanky, které odvádějí velmi dobrou práci. Příkladem mohou být Aspen institut, Evropské hodnoty, Institut pro veřejnou diskusi a další, které jsou financovány zahraničními či domácími institucemi a firmami. To však návrh zákona absolutně ignoruje a zásadním způsobem toto prostředí mění.
V cestě stojí schvalovací proces
Zatím to nevypadá, že by byla tato část z novely vyjmuta. Může se jen změnit procento, které politické instituty z rozpočtu získají. Velké změny se nedají očekávat ani u dalších částí novel, snad jen úprava některých čísel (sankce, funkční období členů úřadu, apod.).
Teoreticky by tak přijetí mohl bránit samotný schvalovací proces. Zákon o sdružování v politických stranách, který upravuje například finanční dary, kontrolní úřad či zavádí transparentní účty, je totiž zákonem ústavním. Jako takový tak podléhá odlišným pravidlům při hlasování, než novela o financování politických kampaní a může dojít ke zdržení během jeho přijetí.
Bez přijetí novely o sdružování v politických stranách však novela upravující financování politických kampaní ztrácí smysl a bude zajímavé, zda se strany budou snažit prosadit své zájmy na úkor snadného projednání a schválení. O dalších změnách Vás budeme informovat.
[fb_button]
Spolupracovník IPM. Analytik, politolog a PRista. Zkušenosti má jak z veřejné sféry, tak korporátní i neziskové.