Billu Clintonovi se podařilo vyhrát dvoje prezidentské volby, poprvé v roce 1992 a následně v roce 1996. Jeho manželka Hillary je považována za favoritku prezidentských voleb 2016. Jakým stylem vedení kampaně se oba manželé prezentovali? V čem jsou jejich kampaně rozdílné?

[fb_button]

Pokud by se Hillary podařilo porazit Donalda Trumpa, stala by se první prezidentkou v historii USA. Logicky by tedy také mohlo poprvé dojít k situaci, že by se prezidentem stal životní partner bývalého prezidenta. Životy Billa a Hillary jsou již propojeny více než 40 let. Kromě společného rodinného života také navzájem velmi významně ovlivňují svoje politické kariéry.

Letošní kandidatura Hillary nabízí prostor pro komparaci její prezidentské kampaně a Billových úspěšných prezidentských kampaní z roku 1992 a 1996. Každá kampaň je jedinečná, protože je ovlivněna nejen unikátní osobností kandidáta, ale také nepředvídatelnými událostmi, které kampaně zásadně ovlivňují. Hillary a Bill Clintonovi jsou spolu již tak dlouho, že máme tendenci brát je jako jednoho člověka. Po důkladné analýze jejich osobností a životního příběhu ale zjistíme, že tomu tak úplně není.

Okolnosti voleb: Bill jako změna, Hillary jako druhý Obama

Okolnosti, za jakých se pustili do souboje o Bílý dům, jsou zcela odlišné. Zatímco Bill měl svého času představovat změnu, od Hillary se všeobecně očekává navázání na politiku svého předchůdce. Billa charakterizovalo dravé mládí a elán, Hillary zkušenosti a pragmatičnost. S kandidaturou na prezidenta již Bill koketoval v roce 1988. Přednost však dostal Michael Dukakis. Bill si za to ale tak trochu mohl sám, těsně před oznámením kandidatury se dostal pod tlak, kvůli možnému nebezpečí, které by pro kampaň představovaly jeho bývalé milenky.

Bill Clinton nakonec kandidoval v roce 1992 po čtyřech letech vlády republikána George H.W. Bushe. Americká společnost byla unavena z neustálých konfliktů v zahraničí. Paradoxně v době, kdy se USA na mezinárodním poli velice dařilo. Bushovi se podařilo vytlačit Saddama Husseina z Kuvajtu, asistovat při sjednocení Německa a důstojně ukončit Studenou válku. Voliči považovali otázku zahraniční politiky za druhořadé téma, spíše se soustředili na řešení domácích problémů, které představovala zejména velmi neutěšené finanční situace.

A to hrálo Billovi do karet. Jeho vyzyvateli byli již zmíněný dosluhující prezident Bush a překvapivě úspěšný nezávislý kandidát Ross Perot. Ten vzal Billovi vítr z plachet tím, že se stejně jako on označoval za kandidáta, který přináší změnu. I přes nečekaně dobrý výsledek kandidáta třetí strany a souboj s prezidentem, který měl za sebou poměrně úspěšné období, se v roce 1992 stal prezidentem právě demokratický kandidát Bill Clinton.

Hillary vstupuje do boje o vysněný prezidentský post v naprosto odlišné situaci – v případě výhry by v úřadu nahradila osm let vládnoucího demokrata Baracka Obamu. Její kandidatura tedy postrádá důležitý motiv změny, který na voliče během voleb působí velmi silně (demokrat za republikána, pravice za levici).

Jiná je také výchozí situace, ve která se v současné době USA nabízí. Hillary kandiduje v ekonomicky relativně příznivé době, ve které Američané nevedou žádnou otevřenou válku. USA se samozřejmě potýkají s tradičními problémy – zdánlivě nikdy nekončícím bojem proti terorismu, stále se opakujícími rasovými problémy nebo narůstajícím vlivem ostatních velmocí, jako je například Čína.

Témata kampaně: ekonomika i Trump

Oficiálně jsou hlavními tématy kampaně Hillary ekonomika, boj s terorismem, reformy v oblasti sociální politiky a mnoho dalších. Reálně má však její kampaň dva hlavní motivy – možnost stát se první americkou prezidentkou a vymezení se vůči Donaldu Trumpovi. Hillary nepřináší žádné zásadní téma ani výraznou změnu, kterou by se odlišila od současného prezidenta Obamy. Vzhledem k tomu, že byla součástí jeho administrativy, je to celkem logické.

Billova kampaň se orientovala zejména na téma ekonomiky USA, nabízel změnu orientace z investování do válečné mašinerie na investování do vlastní ekonomické struktury. Významným motivem byla také změna, nejenom z politického hlediska, ale také z osobnostního – mladý a energický Clinton střídal starého a opotřebovaného Bushe. Ne všechno však bylo tak růžové, o Billovi se kvůli jeho věku a nedostatku zkušeností dost pochybovalo. Mnozí ho považovali za nevýrazného a neschopného prosadit se.

Jeho kampaň byla založena na tvrdé práci a co nejčastějším osobním kontaktu s voliči. Takováto setkání totiž zvládal výborně. Pochyby o nevýraznosti a neschopnosti oslovit masy se mu do velké míry podařilo rozptýlit za pomoci propagačního videa o jeho životním příběhu, které bylo divákům puštěno během sjezdu Demokratické strany.¹ Bill Clinton se zde stal symbolem naděje, kterou Amerika potřebovala. Podobně laděným spotem se letos na sjezdu prezentovala i Hillary, její video však nevzbudilo příliš velký zájem, přestože bylo doplněno komentářem oblíbeného herce Morgana Freemana. ²

Zajímavé je také podívat se na to, jak se v průběhu let mění částka, kterou kandidáti vydávají na kampaně. Zatímco cena Billových kampaní v roce 1992 a 1996 se pohybovala kolem 160 milionů dolarů, od Hillary se očekává, že bude atakovat hranici jedné miliardy dolarů. Hillary tak pokračuje v trendu, který odstartovala Obamova kampaň z roku 2008. Na rok 2008 ostatně navázali i oba kandidáti z roku 2012, Obama i Romney vydali na kampaň částku blížící se miliardě dolarů.

Comeback kid vs. Crooked Hillary

Možná není fér dávat Billovu dlouholetou přezdívku ke komparaci s pojmenováním, které pro svojí sokyni používá Donald Trump. Podobně však na bývalou první dámu nahlíží i velká část americké veřejnosti. Menší popularitu a věrohodnost má coby prezidentský kandidát už jen Donald Trump. Střet dvou takto neoblíbených kandidátů je v novodobě historii USA bezprecedentní.³

Hillary na sebe během desítek let, kdy byla pod drobnohledem veřejnosti, nabalila mnoho špatného. Představuje kandidátku kritizovaného establishmentu, která disponuje obrovskou finanční podporou důležitých zájmových skupin z Wall Street. Na popularitě jí zajisté nepřidalo ani zjištění, že byla během demokratických primárek vedením strany upřednostňována před Berniem Sandersem.⁴ Kromě vlastních skandálů si s sebou nese ještě jednu kouli na noze – aféry svého manžela.

A že jich nebylo málo. Kromě Billovi známé slabosti pro ženy byla jednou z nejzávažnějších kauz jeho absence v armádě během války ve Vietnamu. Tato kauza dokonce ovlivnila Billovu kandidaturu. Na veřejnost se totiž během stranických primárek v roce 1992 dostal dopis, ve kterém Bill přiznává, že se vyhnul odvodu.⁵ Jestli Američané dokážou přivřít oči u afér spojených s milenkami (podobné problémy měl mimo jiné i adorovaný JFK), jenom velmi těžko odpustí skandály spojené s armádou, na kterou jsou velmi hrdí. Takto závažné kauzy většinou politika zničí.

Bill Clinton je však výjimka, je totiž králem druhých šancí. Kromě tvrdé práce (na kampani musel pracovat až dvacet hodin denně) mu v napravování situace pomohl jeden důležitý faktor – nesporné charizma.

Hillary svoje charizma s postupem času ztrácí. V očích veřejnosti už dávno není tou oblíbenou brýlatou ženou, která byla dávána na obdiv díky své inteligenci a práci pro veřejný sektor. Stejně jako jejímu manželovi se jí však zatím daří vést kampaň i přes závažné skandály. Za zmínku stojí vyšetřování FBI kvůli používání soukromého e-mailu ve funkci ministryně zahraničí, nebo kvůli jejímu podílu na tragédii, která se udála v Benghází.

Bill měl Hillary, Hillary Billův odkaz

Bill Clinton disponoval během celé své politické kariéry důležitou jistotou, kterou představovala jeho životní partnerka. Hillary mu byla vždy oporou, ať už se jednalo o pomoc v kampani, nebo v opakovaném získávání sympatií veřejnosti. Za svého manžela se postavila během všech skandálů, v případě aféry s Monikou Lewinsky dokonce velmi tvrdě. Hillary se sice považuje za celoživotní bojovnici za práva žen, v tomto případě se však jednoznačně postavila na stranu svého muže.⁶

Hillary pro Billa nepopiratelně získala mnoho hlasů žen, jejichž podpoře se dlouhodobě těší. Otázkou je, co v současné době přináší bývalý prezident do kampaně svojí ženy. Nutno podotknout, že okamžitě po konci své vlastní politické kariéry začal manželku podporovat a bojovat za tým Hillary.

Současný Billův přínos však vzhledem k pokročilému věku není nijak závratný. Veřejně vystoupil například na sjezdu Demokratické strany, jeho projev ale zůstal ve stínu projevů současné první dámy nebo Khizra Khana.⁷ Bill může být přínosem hlavně z hlediska zkušeností, které nasbíral během kampaní, kterých za svůj život absolvoval dost. Vytěžit by se také dalo z poměrně dobré reputace jeho prezidentování. I přes váhavou zahraniční politiku a aféru s Lewinskou se mu totiž v mnoha oblastech dařilo, příkladem může být oživení ekonomiky USA.

Podobné motivy, rozdílní soupeři

Rozdílů najdeme obou kampaní samozřejmě mnohem více. Za připomenutí také stojí volba spolukandidáta, ve které se Hillary zaměřila na poměrně nevýrazného kandidáta, který svojí pozitivní reputací vyváží její nedostatky. Bill Clinton si za svého spolukandidáta vybral bývalého senátora Al Gorea, který byl stejně jako on představitelem nové generace politiků, kteří měli napravovat chyby jejich starších předchůdců.

Rozdílný je také přístup k případné spolupráci se svými oponenty. Zatímco Bill před i po volbě tvrdil, že se bude snažit spolupracovat jak s republikány, tak s nezávislým kandidátem Perotem, Hillary se bude o podobné spolupráci mluvit mnohem obtížněji. Nejde jenom o osobu republikánského kandidáta Trumpa, během republikánských primárek se do ní velmi ostře naváželi téměř všichni významní reprezentanti Republikánské strany. Nad toto se však Hillary bude muset povznést a chovat se v rámci svého volebního sloganu „Stronger Together“.

Ve volebních sloganech, ale i obecně ve volební rétorice můžeme najít společné znaky kampaní manželů Clintonových. Obě kampaně se opíraly o klasické americké silné motivy, které představují slova jako naděje, obyčejný lid, rovnost, pospolitost, spolupráce. Billovi se tento styl komunikace vyplatil, u Hillary bude rozhodovat, jestli si lidé raději vyberou její vizi multikulturní a relativně otevřené Ameriky, nebo změnu, kterou jim nabízí Donald Trump.

[fb_button]

[divider scroll_text=“zdroje“]

1. YOUTUBE.COM. The Man From Hope. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=7LntAEHG5vA
2. YOUTUBE.COM. Morgan Freeman narrates Hillary Clinton DNC biography video. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=PTe70CmYWv4
3. MORNINGCONSULT.COM. Clinton and Trump Are Historically Unpopular. Here’s Why. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: https://morningconsult.com/trump-clinton-unpopular/
4. OBSERVER.COM. Wikileaks Proves Primary Was Rigged: DNC Undermined Democracy. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: http://observer.com/2016/07/wikileaks-proves-primary-was-rigged-dnc-undermined-democracy/
5. NYTIMES.COM. THE 1992 CAMPAIGN; A Letter by Clinton on His Draft Deferment: ‚A War I Opposed and Despised‘. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1992/02/13/us/1992-campaign-letter-clinton-his-draft-deferment-war-opposed-despised.html
6. TELEGRAPH.CO.UK. Monica Lewinsky: Hillary Clinton ‚blamed the woman‘ for Bill Clinton’s affair. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/northamerica/usa/10811894/Monica-Lewinsky-Hillary-Clinton-blamed-the-woman-for-Bill-Clintons-affair.html
7. YOUTUBE.COM. Watch first lady Michelle Obama’s full speech at the 2016 Democratic National Convention. [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4ZNWYqDU948

Marek Chytráček

Konzultant IPM a student politologie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zaměřuje se na analýzu médií a politické kampaně.